Psychické dopady konfliktu na Ukrajině: Veteráni si válku nesou v sobě

K počtu lidí postižených kvůli válce duševními nemocemi Siegl řekl: „Je řada statistik, a žádná není úplně přesná. Ono ani není možné diagnostikovat všechny, kteří mají nějaké vážné psychické onemocnění, protože na Ukrajině není dostatek odborníků.“

V zemi jsou cca tři tisíce psychologů. Registrováno je tam 1,2 milionu válečných veteránů a o psychologickou pomoc má zájem více než polovina z nich. Nějakou formu psychologické pomoci vyhledala už třetina obyvatel.

Výhodou je, že psychické problémy nejsou tabu. K tomu přispěla i manželka prezidenta Olena Zelenská. „Je tváří veřejné kampaně o detabuizaci psychických problémů,“ upozornil Siegl.

V podcastu spoluautor studie popsal, v jaké situaci jsou vojáci: „Vojáci žijí na vysokém adrenalinu, ve stresu, protože bojují o svůj život, o život svých druhů a musejí zabíjet. Jeden psycholog, bývalý válečný veterán, který se stal terapeutem, nám vysvětloval, jak se mění psychika vojáka v boji – přepíná se do černobílého vidění světa, kde jsou jenom dva póly. Přítel a nepřítel. Tyto změny vnímání si přináší zpátky do civilního života, který je mnohem komplikovanější. Často pak dochází ke konfliktům.“

„Právě proto považujeme za extrémně důležité, aby byla nasměrována i pomoc Ukrajině v této oblasti,“ řekl Siegl. Připomněl, že se poststresová traumatická porucha objeví 6 až 12 měsíců po demobilizaci: „Dá se předpokládat, že hlavní vlna problémů zasáhne nejenom ukrajinskou, ale i ruskou společnost až nějakou dobu po demobilizaci.“

Změny v chování vojáků jsou patrné, už když přijedou na dva týdny na dovolenou. „Jejich příbuzní a partnerky říkají, že neumí s těmi lidmi komunikovat, že jsou to jakoby jiní lidé, kteří jinak myslí, jinak reagují,“ zmínil Siegl.

Psychické problémy nejsou u vojáků osamocené, ale jsou součástí celého komplexu potíží: „Často se k tomu přidává různé fyzické zranění. Když jsem byl v loni létě na Ukrajině, tak se odhadovalo, že je tam 50 tisíc lidí s amputacemi. Někteří mají mnohočetné amputace. Pak je tu problém otřesů mozku, které vznikají v důsledku dělostřelecké palby, což jsou fyzická zranění, která mají dopad na psychický stav lidí. Problematika je velmi komplexní. Nedá se říct, že stačí člověka vyléčit ze zranění a rehabilitovat a veterán se zařadí zpátky do společnosti. Často je potřeba psychická a sociální pomoc.

„Málokdy se řeší, jaké problémy mají samotní psychologové a psychiatři, kteří jsou klíčovou skupinou pro to, aby se ukrajinská společnost dokázala s problémem vyrovnat. Jedním z témat v naší studii bylo, jaké mají oni sami potřeby, jak prožívají a vnímají situaci. Všichni jsou pracovně přetížení. Někteří mohou být traumatizovaní. Mluvili jsme s psycholožkou, která ztratila manžela ve válce. Bylo zajímavé potkat profesionály, kteří sami přiznali, že si prošli vyhořením. Bavit se s nimi o tom, jak nalezli sílu a schopnost dál pokračovat, jak se snaží pečovat o své vlastní zdraví.“

„Jak řekla jedna psycholožka v Charkově – musíme si říct, že všem lidem může pomoct jenom bůh, a nastavit si hranice a snažit se i pečovat o sebe. Když nebudou pečovat o sebe, tak už nebudou moct pomáhat,“ citoval Siegl.

Válka také těžce dopadá na děti. „Důležité je dětem poskytnout nějaké bezpečné prostředí, kde mohou pod odbornou supervizí ventilovat svoje emoce, svoje zážitky a dostat ze sebe ty negativní zkušenosti, které zažily,“ řekl Siegl a uvedl, že vhodné jsou dětské tábory v oblasti, která není vystavena útokům.

„Když jsme navštívili válečný hřbitov v Charkově, byl to pro mě velmi silný zážitek, protože až tam si člověk uvědomil hrůzu války. Ne z novin, ze záběrů na internetu, kde vidíte, jak se ničí vojenská technika nebo jak vojáci bojují, ale na hřbitově. Moře vlajek na hrobech představovalo velmi silný zážitek. Vedle hřbitova byl pomník padlým a veteránům z Afghánistánu, na kterém bylo napsáno ‚Odešli jsme z Afghánistánu, ale Afghánistán zůstal v nás‘. To si myslím, že naprosto vystihuje válečné trauma.“