Prigožinova vzpoura ukazuje obrovský úpadek Ruska, všimnout si ho museli i v Africe

Oba se shodli, že největším výsledkem schůzky byla přítomnost čínského, indického a  brazilského zástupce. „Hlavní úspěch je, že se ta schůzka konala, že ji hostila Saúdská Arábie a byly tam ty země, se kterými se úplně neshodneme na reakci na Ruskou agresi na Ukrajině, což je dobré. Je to součást procesu, kdy se Ukrajina snaží získat podporu pro svůj mírový plán nejen mezi zeměmi západní Evropy, EU a NATO na Západě, ale právě mezi zeměmi, jako jsou Čína Indie a Brazílie,“ uvedl náměstek.

„Pro nás je nejdůležitější, že jsme se bavili o ukrajinské iniciativě, byť na stole už byly různé mírové plány, a země, které je předložily, se tam přesto s námi přijeli bavit. To není v diplomacii málo,“ vyzdvihl náměstek. „Zároveň jsme od čínského zástupce slyšeli, že se hodlají účastnit těchto schůzek i nadále, a my budeme Ukrajinu všestranně podporovat v naplňování mírového plánu,“ doplnil.

Současně se snažil uvést na pravou míru přehnaná očekávání před summitem: „Viděl jsem v českých médiích velká očekávání, mluvilo se o mírovém summitu. Musíme mírnit očekávání ohledně Džiddy, že to není tak, že jsme tam přijeli a všechno dohodli. Ono to trvá. Diplomaté jsou připraveni se setkat tolikrát, kolikrát je to potřeba,“ popsal. Švamberk k tomu podotkl, že jednání o příměří v Koreji trvala dva roky.

„Bohužel nevidím v tuto chvíli šanci na mírová jednání, protože Rusko mír nechce a nechce o něm jednat,“ zdůraznil náměstek. Švamberk připomněl, že Rusko dává najevo zájem o mír, ovšem takový, kdy by mu zůstalo obsazené území.

„Ale to my nemůžeme akceptovat a hlavně to nemůže akceptovat Ukrajina. Ukrajina se musí rozhodnout, kdy a jak bude jednat o míru. To, čeho jsme byli svědkem v Džiddě, je součást procesu, který pro to připravuje podmínky. Vím, že média by ráda slyšela, kdy, co a jak se stane, ale je to dlouhodobý diplomatický proces,“ řekl náměstek.

Když Švamberk zmínil, že některé části desetibodového plánu jsou těžko splnitelné, Marian podotkl, že se o plánu stále jedná: „Ukrajina má návrh, EU se o něm baví a má nějaké podněty, dali jsme připomínky, upozorňujeme, že něco nemůžeme jako EU garantovat.“

Podtrhl, že část plánu se však už může realizovat: „Už dnes můžeme něco dělat třeba v oblasti jaderné bezpečnosti nebo po právní linii a podporovat Ukrajinu v mezinárodních organizacích.“

Marian vyzdvihl, že schůzka není ojedinělým setkáním: „Ještě v tomto roce bude probíhat jednání na pracovních úrovních v pracovních skupinách a do konce roku by se měl konat summit na vyšší úrovni.“ Připustil však, že není jasné kdy a kde se bude konat taková schůzka a ocenil Rijád: „Byli jsme rádi, že se saúdská strana velmi zodpovědně ujala organizace schůzky, a pro ty země bylo jednodušší přijet do Džiddy než cestovat do Bruselu.“ Přesto si náměstek nemyslí, že všechnu smetanu slízli Saúdové.

Švamberk připomněl, že čínský plán nepočítal s úplným stažením všech ruských jednotek z okupovaných území. Do detailů se však podle Mariana nešlo: „Země prezentovaly velmi často obecnou pozici. Jsou tam země, které v zásadě mají historické sympatie k Rusku. Pro nás je úkol mluvit se zeměmi v Africe, vysvětlovat, proč se válka netýká jenom našeho regionu, ale má negativní globální dopady na potravinou bezpečnost, na humanitární situaci, na dopravní a obchodní cesty a že se týká celého světa.“

Náměstek zdůraznil, že ČR může být nápomocna, protože nemá koloniální minulost.

Marian nevěří v rychlé řešení: „Vím, že najdeme spoustu firem, které si myslí, že se to vyřeší a nastane ‚business as usual‘. My si myslíme, že se to rychle nevyřeší. Zůstává tady agresivní kriminální ruský režim, který nemění své chování. To není jen otázka Putina, když tam nebude Putin, bude tam někdo jiný, systém se v tom bude snažit pokračovat. Musíme se připravovat na ty horší varianty, a že tu možná budeme mít nějakou politiku zadržování Ruska na další dekády. Vidíme, jakým hrozbám čelíme a co všechno jsme zanedbali, ať už jsou to sankce, hybridní hrozby, otázka dezinformací. Také jsme si před pár lety mysleli, že nám stačí nějaká lehká specializovaná expediční armáda, a najednou řešíme všechny otázky, kvůli kterým vzniklo NATO. Geopolitika je zpátky, myslím, že všichni už chápeme otázku energetické bezpečnosti. Když si v 90. letech Západ myslel, že s obchodem můžeme exportovat naše hodnoty do těchto zemí, tak jsme zjistili, že když s některými zeměmi obchodujete, tak spíš importujeme jejich hodnoty a vliv.“

Marian přiznal i další chyby: „Víme, že jsme měli dělat víc v roce 2014, kdy Rusko obsadilo část Donbasu a Krym. Přijali se sankce, které byly tehdy bezprecedentní, ale vidíme, že jsme měli dělat víc. Možná bychom nebyli v této situaci a nemuseli se bavit v tomto podcastu o zbytečné válce. Ale to víme teď.“

Ke schůzce v Džiddě uvedl, že o obilné dohodě, kterou Rusko vypovědělo, se konkrétně nejednalo. Souhlasil však, že Rusko doplácí na své kroky. „Rusko si to pokaňkalo v minulých letech na mnoha frontách, u nás si to pokaňkalo spoustou drobných věcí,“ řekl Marian a zmínil spory o sochu maršála Koněva nebo otázku českých válečných hrobů v Rusku.

Klíčový však byl výbuch ve Vrběticích: „Rusko stálo za teroristickou akcí, která zabila dva české občany. To byl moment, kdy se ještě za minulé vlády zlomil náš postoj k Rusku.“

Poukázal také na změnu, kdy byla spousta států v Evropě, které v minulosti vnímaly Rusko jako zemi, která má vynikajíc kulturu, a nemají s ním žádné problémy, a i když viděli, že Poláci, Češi a pobaltské státy nějaké problémy mají, „nebylo to pro ně téma“.

Marian to vyjádřil slovy: „To, co se Putinovi povedlo za cenu zabíjení nevinných Ukrajinců, je sjednocená Evropa. Pochopili jsme, jak je důležitá jednota. Když jsem před šesti lety pracoval v Bruselu na oficiálním zastoupení ČR, nebylo možné říci oficiálně, že Rusko je hrozba. Země jako Ukrajina a Moldavsko měly perspektivu, že se mohou ekonomicky integrovat, ale bylo naprosté tabu, že by mohly dostat možnost kandidátského statutu nebo členství v EU. To vše změnil Putin svým chování. Myslím, že i země jižního Kavkazu a Střední Asie ještě více než v minulosti chápou, co je Rusko zač, a vidíme větší zájem o spolupráci s EU. Rozšířilo se NATO. Tohle všechno se Putinovi podařilo.“

Marian mohl také pozorovat změnu nálad v Rusku. „Byl jsem tam v roce 2003, to byl Putin vnímám jako liberál, jako někdo, kdo Rusko dá dohromady po rozkladu 90. let. I tehdy mi ruský kamarád říkal - je pravda, že u vás jezdí autobusy načas a tohle a ono funguje, ale u nás je to lepší, ale nedá se to srovnat s tím, co jsem zažil předloni, jaké úrovně dosáhla militarizace propagandy a vymývání mozků, kdy se hrdě hlásili k tomu, na koho zaútočí nebo na koho zaútočili. Zpětně vidíme, jaký to mělo dopad. Možná jsme byli naivní a mysleli jsme si, že to nebude tak hrozné, ale zatím nás z toho vždycky Rusko vyvedlo.“

Náměstek nemá velké iluze o současné ruské společnosti: „Nejaktivnější lidi jsou pasivní, sedí ve vězení nebo museli utéci. Je to mnohem horší než před deseti lety, kdy jsme se snažili budovat s Ruskem nějaké partnerské vztahy. Je to mnohem horší, než jsme si mysleli. Před pár lety bylo ještě vidět, že někdo byl liberál, ale dneska, když vidíme bývalého liberála Medvěděva a posloucháme ho, vidíme, že mají dneska jasnou linku a musí držet linku prezidenta nebo zajít dál a ukázat svoji loajalitu tím, jak mluví. To neznamená, že tam nejsou zájmové skupiny, které nejsou spokojené s tím, jak to vede Putin, Prigožin je jen symbol. Musel za sebou někoho mít, kdo ho podporoval nebo minimálně toleroval. To, že se wagnerovci pohybují směrem na Moskvu v situaci, kdy Rusko léta investovalo do národní gardy a vnitřního represivního systému FSB, je samozřejmě obrovský signál. Pokud někdo tvrdí, my jsme supervelmoc, a pak se stane toto, tak si toho museli všimnout nejen v Evropě, ale i v afrických zemích. To je obrovský úpadek Ruska, něco, co nás musí znepokojovat. My nevidíme úplně dovnitř. Jsou tam skupiny oligarchů, lidí navázaných na prezidenta, FSB, armáda - je otázka, co z toho vzejde. I po smrti Stalina jsme v Sovětském svazu zažili různé koalice. Já už se neodvažuji cokoli predikovat.“