Pokud opustíme Ukrajinu a ta se přikloní k Rusku, spojí se dvě nejzkušenější armády v Evropě

„V případě, že bychom Ukrajinu opustili, že bychom ji nepodporovali dostatečným způsobem, tak se ukrajinský odpor může zhroutit. Ale Ukrajinci ani nemusí prohrát na frontě. Mohou třeba dosáhnout příměří, ale když jim v tom následném míru nebudeme pomáhat, tak se tam objeví nějaký ukrajinský Ivanišvili, který přinesl Kremlu Gruzii na stříbrném tácu,“ varoval Votápek.

„Přestože Gruzie ani nemá diplomatické vztahy s Ruskem, přestože Rusko jim zabralo dvě provincie a snažilo se zabrat i třetí, čemuž tehdy Saakašvili zabránil, tak přesto Ivanišvili za chvíli dokázal nemožné: změnit vnitropolitický diskurz v Gruzii do té míry, že Gruzie je teď skutečně vydána Kremlu na milost a nemilost. Už druhé období je v Gruzii u moci prokremelská vláda a něco podobného se může stát i na Ukrajině,“ upozornil bývalý diplomat.

Za největší nebezpečí považuje Votápek kooperaci obou nyní válčících zemí: „Představte si, že by se tedy tímto nebo jiným způsobem Putinovi podařilo ovládnout Ukrajinu a spojit svoje ozbrojené síly s ozbrojenými silami Ukrajiny. To znamená, dvě nejschopnější armády na evropském kontinentu, které jediné mají zkušenost se současným moderním bojem, by se mohly spojit. My nemáme co proti nim postavit.“

Oba probírali na příkladu Rumunska a Moldavska, jak Rusko dokáže provádět vlivové operace. „Musíme se bát, že se Rusko v rámci přežití zločinného Putinova režimu bude snažit maximálně oslabovat sousední země. Putin je v situaci, kdy nedokáže sám řídit svou zem dostatečně efektivně, a tudíž potřebuje oslabovat ostatní země, aby nebyla jeho nekompetence příliš vidět,“ řekl Votápek.

K mírovým rozhovorům, které tak halasně oznamoval Donald Trump, ale nepodařilo se mu ukončit válku ani do Velikonoc, je Votápek velmi kritický: „Souhlasil bych, že jejich zahájení bylo velmi halasné. Poté, co americký vyjednávací tým zjistil, že stojí proti skutečným profesionálům, kteří mu nejen nedají nic zadarmo, ale naopak si seberou všechno, co dokážou z naprosto amatérských amerických vyjednávačů vyrazit, tak halasu ubývalo, a teď když se v podstatě Američané z rozhovorů odsouvají, tak je zmiňují co možná nejméně, protože je to ostuda Trumpovy administrativy.“

Votápek zhodnotil jednání o příměří na Ukrajině ze svého pohledu bývalého diplomata: „Mně ukázala to, co dávno vím, že ruští diplomaté jsou vysocí profesionálové. To jsou lidé, kteří se diplomacii věnují celý život. Obvykle se specializují na jeden nebo dva regiony. Nemají jakékoliv jazykové a bohužel ani morální bariéry, takže vyjednávat s Ruskem je extrémně složité. Musíte být maximálně dobře připraven. Musíte jakékoliv částečné dohody jednoznačným způsobem fixovat, aby se nestalo, že vám druhý den řeknou, že jste se vlastně domluvili na něčem jiném.“

Uvedl i příklad, jímž bylo třicetidenní moratorium na útoky v týlu: „Příměří mělo chránit infrastrukturu. A oni řekli ne, ne, ne, týká se to jen energetických objektů. Všechno ostatní bombardovat můžeme.“

„I když je to zapsané a definované, budou se z toho pokoušet vykroutit, že to mysleli jinak, ale dá se s nimi jednat. Musíte však být svrchovaný profesionál. Když se do toho pustí nějaký amatér, jehož základní kvalifikací je to, že hraje golf se 47. prezidentem Spojených států a podniká v realitách, tak to nemůže dobře dopadnout,“ upozornil Votápek.

„Američtí vyjednavači byly překvapení, že když v prvním kole dají Rusku úplně všechno, co chtělo, tak v druhém kole chtějí Rusové ještě víc ,“ řekl host podcastu. Volil i přirovnání: „Trošku to připomíná pohádku o rybáři, jeho ženě a kouzelné rybce a můžeme jenom doufat, že nakonec to tedy ta rybářská žena, tedy Putin, se svými požadavky přežene do té míry, že se propadne z těch krásných paláců zpátky do chalupy s děravou střechou a rozbitým korytem.“

„Bylo by skvělé, pokud by se podařilo domluvit příměří, pokud by přestali lidé na ukrajinské frontě umírat. Ale je otázka, za jakou cenu,“ upozornil Votápek. „Tato válka se nevede z nějakého plezíru, nevede se ani proto, že Putin chtěl ochránit ruskojazyčné obyvatelstvo na východě Ukrajiny, případně odstranit z Ukrajiny nějaké nacisty a fašisty. Vede se kvůli tomu, že si chtěl podřídit Ukrajinu, chtěl z ní učinit poslušný protektorát podle vzoru Běloruska.“

Ukrajinci se však agresi postavili, zastavili kolony tanků mířící na Kyjev, připomněl bývalý diplomat: „Bránili se, i když ze začátku často velmi improvizovaně, ale uspěli. Dali jednoznačně najevo svoji vůli.“

„Když k nim teď přijde vyjednávací tým ze Spojených států a říká, že by měli vyhovět všem původním Putinovým nárokům včetně toho, že by redukovali svoji armádu, vzdali se členství v NATO a uznali, že Krym je ruský, tak se Američané strašně diví, že Ukrajinci na to nepřistoupí a říkají ne, ne, ne, ne, ne, my s Ruskem bojujeme a nehodláme se mu vzdát,“ okomentoval třenice mezi Washingtonem a Kyjevem.

Odmítl volání po míru za každou cenu: „Je důležité, abychom nepodlehli únavě z války, abychom nezradili Ukrajinu v jejím statečném boji. Jinak platí to, co říká řada různých chcimírů a přátel Kremlu, že to měli zabalit hned na začátku. Mohli si ušetřit tři roky války a poté, co se jim podařilo odrazit první útok, tak se měli s Putinem dohodnout a stát se protektorátem.“ Pak by mohl nastat i scénář, že se zklamaná Ukrajina přikloní k Rusku.

Votápek se se Švamberkem shodl, že přáním ruských jestřábů je pokračovat ve válce. „Putin je rozhodujícím faktorem, který trvá na pokračování války, protože si myslí, že Ukrajina dýchá z posledního a že by se mohla zhroutit, a že by se mu tedy nakonec mohl splnit jeho sen obsadit Kyjev. Když ne za tři dny, tak za tři roky,“ uvedl Votápek.

„Ono to nevypadá na to, že by se Ukrajina měla zhroutit,“ dodal a připomněl, že vrchní velitel Oleksandr Syrskyj řekl, že se podařilo stabilizovat frontu u Pokrovsku. Oba se proto shodli, že se nejspíš bude válčit po celý letošní rok.

Oba se pak zabývali otázkou, co může být s Ruskem po smrti Putina. „To je velice citlivý moment pro všechny autoritativní režimy, zvlášť pokud jsou personifikované tak jako ten Putinův. Za starých dobrých časů středověku platilo, že král, bohem pomazaný panovník, má tu největší odpovědnost mít a připravit následníka. Když to někteří panovníci nedokázali – jako Petr I., protože zabil vlastního syna –, tak uvrhli tu zemi do dlouhého období chaosu,“ přemítal Votápek.

„Proto teď když Vladimir Vladimirovič Putin dával bilanční interview k dvacátému výročí svého příchodu do prezidentského úřadu, tak ujistil své poddané, že samozřejmě pracuje na tom, aby našel následovníka. Já spíš odhaduji, že to pravda není, protože jeho režim není legitimizován pomazáním a v okamžiku, kdy vybere svého následovníka, tak se mu začne drolit moc pod rukama, protože jeho poddaní a kumpáni začnou přemýšlet, jak budou vycházet s následovníkem, a ne s tím současným panovníkem,“ uvedl.

Votápek ale zmínil, že by ale mohl v čele stanout i premiér Michail Mišustin: „Formálně vzato je následovníkem prezidenta premiér Ruské federace a říká se, že se velmi zalíbil čínskému prezidentovi, který je ve skutečnosti protektor Ruska. Rusko se v podstatě vrátilo do časů Zlaté hordy, kdy si ruští panovníci museli jezdit k hordě pro svůj jarlyk.“