Článek
Klíčovou otázkou zůstává, jak dlouho se mohou vléct jednání a jak dlouho bude íránské vedení vydírat svět blokádou Hormuzského průlivu, která vedla k růstu cen ropy.
Mikulecký míní, že se nedá čekat brzy ani dohoda o íránském jaderném programu, ani otevření Hormuzského průlivu: „Obávám se, že k obému jsme ještě hodně daleko. Musíme se podívat na to, v jaké pozici je Írán, kdo dneska Íránu reálně vládne a jaké jsou dlouhodobé postoje jeho vládců.“
„Když se na to podíváme, tak si myslím, že k jakékoliv dohodě jsme teď vzdálenější víc než kdykoliv jindy v minulosti,“ dodal Mikulecký.
Jednání komplikuje přesun mocenského těžiště v Íránu, uvedl Bříza: „Už to není tak, že to je čistě teokratická diktatura, kde je duchovenstvo alfou i omegou všeho, ale do čela se opravdu dostávají fanatické íránské revoluční gardy, které mají ochraňovat ten plamen, jenž zažehl zakladatel íránské teokratické diktatury ajatolláh Chomejní.“
Vše ještě komplikuje moc mezi jednotlivými skupinami, dodal expert: „Rozpolcenost vedení je zřejmá, protože politické vedení by chtělo přistoupit na podmínky, které jsou akceptovatelnější pro Západ, zatímco íránské revoluční gardy to nechtějí.“
Pokud některé skupiny případnou dohodu neakceptují, nebude platit, plyne ze slov obou hostů Zbytečné války.
„Máme tu tvrdé jádro íránských revolučních gard, Modžtabu Chameneího, ale taky některé lokální vládce íránských revolučních gard, kteří jsou úplně utržení ze řetězu,“ řekl Mikulecký, „v takové situaci jsem hodně skeptický k tomu, že jsme blízko nějaké dohodě. A to jsme neřešili faktor Donalda Trampa, u kterého vůbec nevíme, co je jeho cílem.“
Útok, nebo nekonečná jednání bez výsledku?
Oba přesto odmítají, že by Spojené státy utrpěly porážku. „Zajíci se počítají po honu,“řekl Bříza. „Mediální prostor je hodně plný věrozvěstů konce Ameriky a strategické prohry USA, což je směšné, protože Amerika vojensky v tomhle konfliktu ukázala, že nemá konkurenci nejenom u těch zemí toho druhého, třetího řádu, ale ani u takových těch zemí, které by si rády nárokovaly svoje velmocenské postavení,“ poznamenal Bříza.
Podle něj Donald Trump také neměl moc na výběr: „Alternativou byly donekonečna jednat nebo mít pocit, že s někým jednám v nepřímých rozhovorech. Po loňském červnu, po operaci Midnight Hammer, měl Írán dost času na to, aby přišel s nějakým řešením, ale nechtěl jednat. Nakonec byl donucen jednat, nicméně to pořád k ničemu nespělo, takže někdy je i akceschopnost, to, že ukážu sílu, hodnota.“