Článek
Dabingu se věnuje už od svých šesti let. Do studia ale původně nechodil kvůli němu, doma ho totiž neměl kdo hlídat. Brávala ho tam máma, dabérka Helena Dytrtová. Roli „chůvy“ převzala většinou produkční.
Už jako pětiletý si zahrál Dytrt v reklamě na kečup. Kvůli tomu, že v ní má hranolky místo upířích zubů, dostal přezdívku, která se s ním táhla ještě dlouho poté, co padla poslední klapka.
„Kečupáka vymyslel strejda, mámin kamarád. Na dovolené v Chorvatsku mi začal říkat Kečupíre. Potom mě tak začali oslovovat i kamarádi,“ vzpomíná Dytrt na dětská léta.
První smlouvu podepsal v roce 1996 a jako honorář dostal 500 korun. Ty mu máma vyplácela po částech na základě dobrého chování. A tak to šlo i s dalšími honoráři, dokud nebyl plnoletý.
Podle Dytrta je paradoxem, že co se platů týče, v dabingu se toho od devadesátých let mnoho nezměnilo. Navíc mají některá studia často problém uhradit svoje závazky vůči dabérům.
„Když si pak přijde majitel bytu pro nájem, tak začnete obvolávat lidi, aby vám poslali peníze, které jste si vydělali a nikdo vám je tři měsíce neposlal,“ vysvětluje Dytrt.
Proč ho máma neobsazovala do hlavních rolí? Kdy začal s režií a jak to mají dabéři s vyplácením honorářů?
Na celý rozhovor se podívejte na videu, pustit si ho můžete také v audiopřehrávači v úvodu článku.
Rozhovory Richarda Wágnera se známými českými dabéry a herci, jejichž hlasy jsou známé někdy po celé generace.
Odebírejte pořad také na Spotify, Apple Podcastech či platformě Podcasty.cz a zapněte si upozornění na nové díly.
Sledujte pořad také na Instagramu.
Poslechněte si také naše další podcasty: