S milionem do důchodu? Jde to i s více, když se včas začne spořit

Když si například pětadvacetiletý člověk začne v dynamickém fondu odkládat tisícovku měsíčně, při svém odchodu do penze v 65 letech bude mít při průměrném šestiprocentním ročním zhodnocení naspořeno 2,4 milionu korun. Při úložce 1500 korun měsíčně to bude 3,5 milionu.

V prvním případě pak bude pobírat z penzijního spoření 11 tisíc korun měsíčně, v tom druhém téměř 16,5 tisíce.

Pokud si ale začne spořit až o dvacet let později, ve věku 45 let, nemá šanci to dohnat, i kdyby dával na spoření trojnásobek. Při úložce ve výši tří tisíc a stejném zhodnocení si totiž do penze naspoří jen 1,5 milionu korun a měsíčně pak bude dostávat sedm tisíc korun.

Když bude spořit 3,5 tisíce korun, jeho výsledná částka dosáhne necelých 1,8 milionu Kč. Měsíčně mu pak bude penzijní společnost vyplácet ke státní penzi navíc zhruba osm tisíc korun.

„Když člověk začne spořit v mladším věku, má mnohem větší šanci naspořit zajímavou částku. A to bez toho, aby výrazně zatížil svůj rozpočet,“ konstatovala Iva Tučková, produktová manažerka NN Penzijní společnosti, která propočty pro Novinky provedla.

Důvod je vcelku jednoduchý – nazývá se složené úročení. Kdyby se totiž úložky neúročily, ale jen sčítaly, byl by na tom pochopitelně na konci lépe člověk z druhého modelového příkladu. Ale při penzijním spoření tomu tak není. Úroky se totiž počítají každý rok z už naspořené částky včetně dříve připsaných úroků.

„Efekt složeného úročení spočívá v tom, že se výnosy průběžně připisují a dále úročí, což výrazně zvyšuje konečný zůstatek. Čtyřicet či třicet let spoření nižších částek tak přinese vyšší celkovou sumu než dvacetileté odkládání vyšších částek právě díky kumulaci výnosů,“ dodala Tučková s tím, že čas je klíčový faktor, který v penzijním spoření často převáží nad velikostí měsíčního vkladu.

Výhody delšího spoření jsou vidět i tehdy, když si člověk zvolí méně rizikový, ale současně i méně výnosný vyvážený fond, kde by bylo roční úročení tříprocentní. Na druhou stranu téměř mizí při konzervativním spoření s úrokem jedno procento. Ale to je pro lidi nevýhodné kvůli inflaci, která bývá vyšší. Jejich úspory by tak v dlouhodobém horizontu ztrácely na hodnotě.

Dynamické fondy jsou samozřejmě náchylnější na výkyvy trhů. „Ale penzijní spoření je dlouhodobý produkt, ve kterém by měl účastník spořit ideálně alespoň tři desítky let. Během takto dlouhého období se pochopitelně střídají více a méně úspěšná období, přičemž ta více úspěšná převažují. Výnosy z nich nejenže dorovnají ztrátu méně úspěšných měsíců či let, ale navíc vytvoří zisk,“ upozornil už dříve Aleš Poklop, který stojí v čele Asociace penzijních společností i penzijní společnosti České spořitelny.