Nestačí znát zákony. Soudci i policisté se musí naučit rozumět obětem, říká soudní znalkyně Čírtková

Případ starší ženy, která se opakovaně obracela na policii kvůli násilí ze strany vlastního syna, ukazuje, jak závažné následky může mít přehlížení oběti. Žena požádala policii o pomoc celkem čtyřikrát, dvakrát se s její situací na polici obrátili také sousedé. Přesto byla policií vnímána jako zmatená stará žena. Když její syn nakonec zavolal záchrannou službu, bylo už pozdě. Žena zemřela ještě před příjezdem sanitky.

Právě první kontakt s policií nebo jinou institucí může podle Čírtkové zásadně ovlivnit další průběh případu. Ve své poslední zkušenosti s výukou policistů se věnovala mimo jiné problematice obzvlášť zranitelných obětí. Důraz byl kladen na spolupráci, důvěru, respekt a také na pochopení toho, jak trauma ovlivňuje chování oběti.

Podobně závažné důsledky může mít i nevhodný přístup v případech domácího násilí. Čírtková zmiňuje ženu, která dlouhodobě zažívala násilí ze strany manžela. „Když hledala pomoc u policie, bylo jí například řečeno, že kdyby lépe vařila, mohlo by být všechno v pořádku.“ Případ nakonec skončil vraždou ženy jejím manželem,“ líčí Čírtková.

Takové jednání podle ní ukazuje, jak důležitý je první kontakt s obětí. Pokud je její zkušenost od začátku zlehčována nebo je jí naznačováno, že si za násilí může sama, může se uzavřít a přestat o situaci mluvit. Oběť přitom očekává především slušné a respektující zacházení. Právě důvěra je jedním ze základních předpokladů toho, aby byla ochotná o prožitém násilí mluvit a začít svou zkušenost zpracovávat.

„Pokud člověk zažije násilí, potřebuje o něm mluvit, aby jeho bolest a trauma mohly být vůbec pojmenovány. Když se ale místo podpory setká s pochybnostmi, zlehčováním nebo podezřením, může se jeho utrpení ještě prohloubit,“ vysvětluje Čírtková, která je mimo jiné členkou Bílého kruhu bezpečí.

Ani opačný extrém ale nemusí být správný. Přehnaně dramatická reakce okolí může oběť vystrašit a způsobit, že své svědectví stáhne.

Čírtková uvádí případ chlapce ze základní školy, který se svěřil s tím, že ho sexuálně zneužívá soused. Ten přitom finančně pomáhal jeho matce, která měla problémy s alkoholem. Učitelka na chlapcovo sdělení reagovala velmi emotivně a situace se začala okamžitě řešit. Chlapec se však vyděsil a začal mít pocit, že způsobil problémy své matce. Nakonec svou výpověď odvolal a situace se vrátila do původního stavu. Případ podle Čírtkové ukazuje, že nestačí pouze reagovat. Důležité je také vědět, jak reagovat.

Některé oběti promluví hned, jiným to trvá týdny, měsíce nebo i desítky let. Zvlášť těžké může být mluvit o násilí, pokud je pachatelem partner, kamarád, kolega či soused. U domácího a partnerského sexuálního násilí proto bývá oznámení často výrazně opožděné.

Na způsobu zacházení s obětí se podle Čírtkové nepodílí pouze odborné vzdělání nebo znalost právních předpisů. Významnou roli hrají osobní charakteristiky konkrétního pracovníka, jeho pohled na oběti a pachatele nebo představy o tom, jak by se měla „skutečná oběť“ chovat. Právě už při prvním kontaktu může docházet k rychlému zařazení člověka do určité kategorie.

Znalecké posudky ale představují další problematickou oblast. Dostupnost soudních znalců z psychologie a psychiatrie je omezená. Přesný počet odborníků Čírtková neuvádí, podle její zkušenosti jich je ale málo a množství požadovaných posudků je vysoké. Výsledkem mohou být dlouhé čekací lhůty, které podle informací od kriminalistů mohou dosahovat půl roku nebo i déle.

Znalecká práce s oběťmi je navíc relativně mladou oblastí. Tradičně se odborné posudky zaměřovaly především na pachatele, například na jeho osobnost, diagnostiku nebo důvody jeho jednání. „U obětí se znalecká práce výrazněji rozvíjela až s větší pozorností věnovanou například domácímu násilí, stalkingu nebo sexuálně motivovanému násilí,“ říká Čírtková, podle které proto stále chybí dostatečně ustálené postupy.

Někteří odborníci se přímo vzdělávají ve viktimologii, jiní mohou do práce s oběťmi přenášet metody původně používané především při práci s pachateli. I proto se mohou objevovat posudky s nedostatky.

Proč je práce soudních znalců tak náročná? Dokáže psycholog poznat, jestli člověk lže? Proč má smysl objasňovat závažné případy i po desítkách let? A mění se česká justice v tom, jak přistupuje k obětem násilí? Celý rozhovor se soudní znalkyní Ludmilou Čírtkovou si můžete přehrát v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.