Násilný vztah skončil, strach zůstal. Lucii minulost komplikuje život s novým partnerem

Lucie popisuje přístup policie jako lhostejný. Obrátila se na ni ona sama, sousedé i její kamarád. Ani když jí partner rozbil vstupní dveře, podle ní nikdo situaci důkladněji neřešil. „Nikoho nenapadlo položit správné otázky - jestli se to stalo poprvé, jak to probíhá normálně nebo jaký máme vztah,“ líčí Lucie.

Ze své advokátní praxe přitom ví, že podobné incidenty se málokdy dějí izolovaně. Podle ní policisté měli věnovat větší pozornost i tomu, jakým způsobem člověk na jejich otázky odpovídá. Nejvíce jí v celkovém přístupu chyběla empatie.

„Když mi policista naznačoval, že incident zapíšeme jako běžnou hádku, tak jsem tehdy plakala. On to úplně přešel. Nebyl tam jediný náznak, že mě poslouchá, zkrátka to chtěl mít rychle hotové,“ vzpomíná Lucie na první zkušenost s policií, kvůli bývalému partnerovi.

Podle Lucie může zlehčování násilí ze strany policie v obětech vyvolat pocit, že jejich situace není dost závažná. „Já jsem věděla, co se mi děje, a přesto jsem to tam nedokázala říct. Mozek v tu chvíli vypnul,“říká s tím, že nedostatek podpory ještě prohloubil pocit bezmoci a studu.

Když Lucii kontaktovala nová partnerka bývalého přítele, rozjela se u Lucie posttraumatická stresová porucha. „Přestala jsem spát, v noci jsem se budila, hodiny koukala do stropu a často brečela. Měla jsem neustálý pocit vnitřního napětí, jako by stačila poslední kapka a celé tělo se mi rozpadlo na milion kousků,“ popisuje své tehdejší prožívání.

Stav se snažila přehlušit extrémním pracovním nasazením. „Všechno jsem musela dělat na 300 procent, abych zaměstnala hlavu, ale tím jsem se dostávala do ještě většího vyčerpání,“ vypráví Lucie.

Postupně přestala také zvládat jakýkoliv kontakt s lidmi. „Někdy pro mě bylo nepředstavitelné telefonovat, jít nakoupit nebo vůbec vyjít z bytu. Měla jsem pocit, že všichni uvidí, co jsem za stvůru. S malými dětmi to bylo obzvlášť náročné, ale naštěstí mi hodně pomáhal bývalý manžel,“ vzpomíná Lucie, která přiznává, že se jí podobné stavy nedávno vrátily kvůli zdravotním problémům.

Následky si nese dodnes a velký problém má ve fungování v současném vztahu.

„Bývalý partner mě opakovaně opouštěl a zase se vracel, někdy i každý měsíc. Kvůli tomu mám obrovský strach z opuštění a odmítnutí. Při každé hádce mám pocit, že se rozcházíme a někdy mi to spouští až panické ataky, “ přiznává advokátka Lucie a dodává, že ve vztahu nyní potřebuje mít vše pod kontrolou, aby se cítila v bezpečí.

„Stačí, aby se mi pět nebo šest hodin partner neozval, a já už přemýšlím, co jsem udělala špatně a jestli mě opustí. V minulém vztahu jsem poslouchala spoustu výčitek, automaticky tak hledám chybu v sobě. Dnes už je to lepší, ale musím si připomínat, že jsem ve vztahu jiným člověkem. Stojí nás to oba hodně úsilí,“ svěřuje se Lucie.

Lucie přiznává, že pro ni byla terapie zásadním přínosem. „Velmi mi pomohla, ale je to běh na dlouhou trať. Já sama jsem na sobě začala pozorovat větší změny až po dvou letech,“ líčí.

Dnes tyto zkušenosti využívá i při práci s klienty jako mediátorka. „Vždycky jim radím, aby se nenechali vtáhnout do nekonečného obhajování, zejména pokud druhý člověk používá manipulaci nebo gaslighting. Lepší je nereagovat na výčitky, nenechat se zatáhnout do minulosti a zaměřit komunikaci na konkrétní řešení do budoucna,“ vysvětluje Lucie a dodává, že i když je to extrémně těžké, jedině to může pomoci z toho začarovaného kruhu vystoupit.