Moč místo léků? Na sociálních sítích se šíří další nebezpečný nesmysl

Příspěvek s obrázkem někoho, kdo nadšeně pije z pohárku moč, tvrdí, že moč není odpad, ale „zázračná tekutina“ plná vitamínů, hormonů, kmenových buněk a léčivé síly. Stačí ji prý pít nebo aplikovat na kůži a ideálně ještě nechat „uzrát“. Prý působí antivirově, antibakteriálně, proti plísním a houbám.

Jenže tak to úplně není. Lidské tělo funguje docela efektivně a ví, co dělá. Ledviny každý den filtrují krev a rozhodují o tom, co si tělo nechá a co vyloučí. To důležité, jako je glukóza, aminokyseliny, většina vody i potřebné ionty, se vrací zpět do oběhu. To, co zůstane, je finální moč, tedy to, co tělu k ničemu není.

Autor příspěvku ale umí hezky upravovat fakta. V moči sice najdeme buňky, které se dají z moči izolovat a použít v medicíně. To ale neznamená, že moč sama o sobě léčí. Natož to, že hrnek moči po ránu nebo z ní vyrobená pleťová maska bude mít nějaký prokázaný zdravotní efekt. Vědci mluví o buňkách izolovaných v laboratoři, ne o tom, že si má člověk dělat domácí „urinoterapii“.

Nebezpečné může být i tvrzení, že je moč antiseptická, antibakteriální nebo vás zbaví plísně na nohou. Moč není tak sterilní, jak se dlouho věřilo. Moderní metody odhalily bakterie v 80–90 procentech vzorků, a to nejen u dospělých, ale i u dětí.

Zavádějící je i ve společnosti rozšířená rada řešit močením poranění od medúzy, vosí nebo včelí štípnutí, řezné rány nebo spáleniny od slunce. Scientific American naopak přišel na to, že takový léčebný postup může mít opačný výsledek, protože moč může zhoršit stav i bolest aktivací zbylých žahavých buněk.

Některé látky z moči se sice izolují v laboratoři a používají ve farmacii, ale vždy po čištění, dávkování a kontrole. To snad není důvod pít moč doma nebo věřit, že sama o sobě léčí. Pro urinoterapii tak platí zásadní věc: neexistují kvalitní klinické důkazy o její účinnosti.

Ano, některé biologické efekty byly pozorovány, ale pouze v laboratorních podmínkách nebo na zvířatech. To nestačí. V medicíně je potřeba projít přísným procesem klinického testování. A ten zde chybí.

Ve stanovisku Vědecké rady České lékařské komory se mimo jiné píše, že pověsti o léčitelských metodách a jejich spolehlivém účinku se neuvěřitelně rychle šíří. Kritika odborníků se bohužel nebere vážně, nebo se interpretuje jako jistá profesionální závist. Diskuse s léčiteli a autory pseudovědeckých metod navíc nemá zpravidla naději na úspěch, protože iracionálnímu myšlení nelze oponovat logickými argumenty.