Článek
Sama psycholožka se nejčastěji setkává s mýtem o tzv. pravém znásilnění, který nám říká, koho se máme bát. Podle něj nám největší nebezpečí hrozí venku od neznámých lidí. Typickou představou je přepadové znásilnění nejčastěji za šera v parku. K těmto znásilněním skutečně dochází, ale z pohledu statistik tvoří tento scénář spíše výjimku.
„Většinu znásilnění mají na svědomí lidé z bližšího okolí. Bojíme se cizího neznámého muže, přitom typickým znásilňovačem je přítel, ex, může to být i manžel, trenér nebo šéf. Rozdělujeme dva základní typy znásilnění - přepadové a vztahové,“ vysvětluje psycholožka.
Osmdesát procent všech případů znásilnění tvoří právě vztahová. „Pro společnost je přesto problém přijmout fakt, že znásilnění může proběhnout i ve vztahu. Vezměte si, že teprve ke konci minulého století bylo v Německu přijato zákonné ustanovení, které uznává, že znásilnit může i manžel,“ říká Čírtková.
Čím bližší pachatel, tím složitější dilema, jestli znásilnění oznámit. Znamená to i delší prodlevu při nahlašování.
Ve vztahových znásilněních je více typické zamrznutí jako reakce oběti. Právě proto, že člověk takové jednání od svých blízkých vůbec nečeká.
„Čím bližší pachatel, tím složitější dilema, jestli znásilnění oznámit. Znamená to i delší prodlevu při nahlašování. Zásadní je i reakce okolí, pokud chybí podpora nejbližších, lze sotva očekávat, že vám uvěří i úřady,“ popisuje psycholožka.
S tím souvisí další často skloňovaná fráze v kontextu sexuálních útoků: „Mohla si za to sama.“ Podle výzkumu Amnesty International z roku 2022 přisuzuje nejméně 40 procent Čechů vinu nebo spoluvinu oběti.
Vinění oběti jako obranný mechanismus
„Prakticky je to obranný mechanismus, který nás chrání před strachem. My máme představu, že svět je přehledné místo. Když se chováme rozumně, nemůže se nám nic stát. Přirozený bezděčný obranný mechanismus proti strachu z kriminality je přenést vinu na oběť. Můžete ji vinit za to, že se špatně chovala, protože byla příliš naivní, neopatrná nebo se chovala riskantně,“ popisuje soudní znalkyně.
S očerňováním oběti souvisí také role alkoholu - co čekala, když byla opilá? Přestože si celý incident daná osoba nemusí pamatovat, tělo má svou paměť a trauma zůstává. Dalším důležitým faktorem je i to, že pachatelé sexualizovaného násilí svým obětem často pomocí omamných látek záměrně navozují stav bezbrannosti.
Normální a dobrý sex vzniká na pozadí vztahů. Každý máme touhu milovat a být milován, takže bychom neměli rozporovat, že sex není jenom záležitostí biologického pudu, ale má také jednoznačně sociální nátěr. Je ukotven ve vztahovém chování.
„Každý zná přísloví - pij, ať jsi povolnější. Problém alkoholu je v podobě drink spikingu. Objevují se nové způsoby násilí. A jedním z těch rozšířenějších v poslední době je právě navození stavu bezbrannosti. Intoxikaci a tím, že muži hází omamné látky do nápojů dívek, záměrně tak získávají poddajnou oběť, v podstatě tělo bez duše,“ říká psycholožka.
Sex patří do vztahu
Psycholožka nastiňuje trojčlenku, na jejímž základě nedochází jen k znásilněním, ale zločinům obecně. K tomu je potřeba motivovaný pachatel, atraktivní a dostupná oběť a vhodná příležitost bez ochránce.
Občas se může zdát, že muži jsou devalvováni na pouhou schránku neovladatelných pudů, kterým nedokáží vzdorovat. Sama Čírtková ale uvádí, že zásadní je motivace, nikoliv primární pudy. Sex by navíc vždy měl přirozeně pramenit ze vztahu.
„Sex patří do vztahu. Normální a dobrý sex vzniká na pozadí vztahů. Každý máme touhu milovat a být milován, takže bychom neměli rozporovat, že sex není jenom záležitostí biologického pudu, ale má také jednoznačně sociální nátěr. Je ukotven ve vztahovém chování,“ uzavírá psycholožka.
Celý rozhovor si můžete přehrát v úvodu článku.
Možná se to stalo i vám.
Stali jste se obětí sexualizovaného násilí a zklamal vás systém? Napište nám svůj příběh na obeti@novinky.cz.
Můžete zůstat v anonymitě. Vaše zkušenost je důležitá. Přispějte ke změně.
