Plošné zákazy sociálních sítí nejsou ideální. Lepší je regulovat škodlivý obsah, říká dětský ombudsman

Chci věřit tomu, že se to přece jen posouvá, že jsme víc připraveni navzájem si naslouchat. Ale rozhodně v tom směru máme co dohánět. Rozumím tomu, že je to složité, že ve společnosti je od nepaměti mezigenerační konflikt a možná i ten trochu brání tomu, abychom děti víc vnímali.

Ona je to moje zákonná povinnost, ale i kdyby to nebylo v zákoně, tak bych takto postupoval. Dětí bude 30, teď jsme je vybrali. Poprvé se sejdeme v Brně a zahájíme spolupráci v rámci tohoto týmu na další tři roky.

Nechci předjímat, co se od nich dozvím, dokonce i témata, která spolu budeme diskutovat, tam nebudu vnášet jen já, ale hlavně děti a budeme se bavit o tom, co je pro ně důležité. Moje zkušenost je, že děti jsou velmi otevřené, kreativní a jejich názory jsou někdy překvapivé, zajímavé a opravdu stojí za poslechnutí.

Nepochybně to budou témata, protože digitální prostředí je něco, co je zásadně důležité i z pohledu dětí a z pohledu nás všech. Je to nová realita, ve které žijeme. Jsem opatrný, pokud se jedná o plošné zákazy. Za mě každá regulace by měla být chytrou regulací a výsledek by měl být pokud možno lepší než vstupní stav.

Třeba u sociálních sítí se chytrá regulace nabízí. Je to regulace obsahu, odstranění z digitálního prostředí všeho, co je nejškodlivější. Jako je nekonečný feed, notifikace, AI algoritmy, které feed doporučují a přizpůsobují ho tomu, jak nás přečtou – to jsou nejnebezpečnější a nejnávykovější věci v digitálním světě, které děti nejvíc ohrožují.

Systémů, které se týkají dětí, je spousta. Je to školství, zdravotnictví, je to obecně bezpečí i systém sociálně právní ochrany. Musíme na to proto jít strategicky. Aktuálně v kanceláři vybíráme tři zásadní témata, kterým se budeme prioritně věnovat. Za mě by to mělo být určitě téma duševního zdraví a bych byl rád, aby tam bylo téma ochrany ohrožených dětí.

Systém dětské psychiatrické péče prakticky zkolaboval, tak to je. Na druhou stranu se možná příliš soustředíme na vrchol pyramidy péče a pomoci. Jde o to, že rychlou intervenci nemusí poskytovat ten nejspecializovanější odborník, jakým je psychiatr nebo klinický psycholog. Péči můžou zastat například i psychoterapeuti. A samozřejmě laickou psychologickou pomoc může poskytnout i učitel nebo rodič. Ta pyramida musí mít široký základ. Potřebujeme proto dostupnou psychoterapii třeba prostřednictvím sociálních služeb tak, aby nebyla drahá. Byla placená, třeba i prostřednictvím příspěvků zdravotních pojišťoven.

Existují výzkumy a data, že až 80 procent problémů dokáže vyřešit včas poskytnutá psychoterapie. A ve chvíli, kdy vyřešíme tyto problémy včas, tak se výrazně uvolní ruce těm více specializovaným odborníkům a systém nebude takovým způsobem kolabovat, jakým kolabuje teď.

To, že komise vznikla, je opravdu důležité, odborníci po ní volali dlouho. Je nutné, abychom se takovými i dalšími složitými případy zabývali a vyvozovali z toho důsledky pro systém jako takový. A tím ho zlepšovali a posouvali dál.

Zároveň bych ale stál o to, aby komise měla širší oprávnění a měla pevnější zakotvení, než má v tuto chvíli. Jsem připravený během léta navrhnout vládě, aby její existenci legislativně ukotvila, aby byla skutečně nezávislá, opravdu dobře odborně zastoupená a zároveň měla co nejširší možnosti, jak se dostat ke všem informacím, které potřebuje.

(Rozhovor byl natočen minulý týden, pozn. red.)

Jak se Martin Beneš jako bývalý soudce opatrovnického soudu dívá na případ malé Viktorky? Funguje u nás OSPOD dobře a jsou potřeba změny v systému opatrovnických soudů? Jaké podněty už řeší jako nový dětský ombudsman a s čím by se na něj lidé neměli obracet? I na to jsme se zeptali soudce a prvního dětského ombudsmana Martina Beneše v PoliTalku. Celý rozhovor si můžete pustit v úvodu článku i ve všech podcastových aplikacích.