Dominik Hašek: Vláda se musí postavit za každého, komu cizí moc vyhrožuje

V žádném případě něco takového neberu na lehkou váhu. Pořád je to významný ruský politik, bývalý prezident a jeden z nejbližších spolupracovníků současného prezidenta Putina. Samozřejmě, není to příjemné ani pro mě, ani pro moje blízké. Nicméně na mých postojích, na tom, co říkám a jak se chovám, neplánuji nic měnit.

Poprvé to mnoho lidí přešlo (prohlášení Medvěděva: „Čekáme na sebevraždu českého šílence Haška“), ale když mi vyhrožoval podruhé, tak jsem měl okamžitou podporu od vlády, proběhla různá prohlášení. A druhý den mi volali z ministerstva zahraničí, z ministerstva vnitra a následně z Policie ČR. Ale řekli jsme si jasně, že nebudeme říkat, jak to řešíme, jak to probíhá. V zájmu všech zúčastněných.

Ale je důležité nejenom pro mě, ale i pro každého občana, pokud mu někdo vyhrožuje tím nejhorším zločinem, aby se ho představitelé vlády hned zastali. Podstatné je, že si nikdo, žádný představitel na světě, žádný člověk nesmí dovolit vyhrožovat našemu občanovi jakýmkoliv zločinem.

Hrál jsem za Spartak Moskva jednu sezonu, sedm osm měsíců. Asi jsem věděl, že Medvěděv je prezidentem. Znal jsem jméno Putin. Ale tím to začínalo, tím to končilo. Když hrajete hokej, tak se o tyhle věci prostě nezajímáte. Máte smlouvu, hrajete někde, děláte tam tu nejlepší práci pro mužstvo, žijete tím, snažíte se vyhrát.

Ale je pravda, že jsem byl dvakrát zván na nějakou party a generální manažer klubu říkal: Dominiku, tam bys měl jít, bude tam přímo pan Putin. A oni nechápali, že jsem říkal ne, já tam nejdu. Chtěl jsem jít radši s kluky ze Slovenska na pivo do Českého domu.

Když hrajete hokej, o takové věci se nestaráte. A proto, jak vidíte, já nekritizuji současné hokejisty za to, že oni jsou zaměření na hokej.

Těm kritikům bych chtěl říct, že to byla výborná zkušenost. Člověk ten národ pozná víc zblízka.

Já jsem tam byl v roce 2010, zpětně vím, že se už tehdy válčilo někde přímo v Gruzii. Ale když jste hokejista, tak tam opravdu jdete hrát a takových věcí si nevšímáte, od toho jsou politici.

O to víc dnes kritizuji politiky, o to víc dnes mluvím a říkám, dejte lidem jasné instrukce, jak se mají zachovat. Od toho jsou přece vyhlášky nebo zákony.

Děsí mě to. Samozřejmě že každý člověk má určitý strach. Je to normální lidská vlastnost a je třeba s tím pracovat. Jsou to klasické ruské praktiky. Mě to nijak nepřekvapuje. KGB nebo GRU tu vždycky byly, vždycky někde pracujou. Koneckonců klasický příklad na našem území jsou Vrbětice (v roce 2014 vybuchly muniční sklady, šlo o práci ruských agentů GRU, pozn. red.), ale těch příkladů je mnohem víc. Různých zločinů je bohužel mnohem víc u nás i v celé Evropě.

Samozřejmě to, že tady taková organizace funguje, že sbírá data o nás, jak se chováme, případně proti nám může zakročit, je hrozné. A zase, od toho jsou evropští politici, aby se s tím začali vypořádávat.

No, stokrát víc mám svých podporovatelů. To je důležité. Ale je důležité říct, pokud mě kritizují lidé, kteří podporují dnes největšího zločince dvacátého prvního století, to znamená prezidenta Ruska Putina, pokud jsou to lidé, kteří podporují ruskou válku a všechny zločiny s tím související, včetně genocidy na ukrajinských lidech a ukrajinských dětech, tak to znamená, že to, co dělám, dělám dobře.

Můj cíl je jasný, zachránit lidské životy. A já vím, že ta moje práce k tomu může přispět. Samozřejmě můj hlas samotný k tomu nepřispěje, ale vím, že strhnu další, že se to nabaluje a dohromady pak můžeme dokázat obrovské věci.

Já jsem měl s panem Lipavským možnost dvakrát mluvit, jednou jsme se potkali, a když to řeknu jednoduše, nechci mu do toho kecat, to je věc pana ministra. Ale nevím o konkrétním výstupu. Samozřejmě že lidé mi říkají, proč on nevyhodí nějaké diplomaty z ruské ambasády? Asi bych s tím souhlasil, aby někoho vyhodil. Ale na druhou stranu to rozhodnutí nechám na něm a nedovolil bych si mu něco konkrétního doporučovat.

Mám. Obě instituce mi odepsaly a nějak mě podpořily. Hokejový svaz ještě psal, že na svém zasedání v květnu se tím bude přímo zabývat, což mě potěšilo. Mezinárodní olympijský výbor mi jen napsal, že to berou na vědomí a že jsou rádi, že se tím zabývá naše vláda.

Já jsem nabízel pomoc. Že bych byl hrozně rád, aby byla vytvořena taková pravidla, a že jim je i rád ukážu, aby se ruští sportovci mohli vrátit do soutěží, do všech soutěží. Ale aby zároveň nebyli reklamou na ruskou válku a ruské zločiny. Rád bych s nimi ten program prodiskutoval. Bohužel za ty tři roky, kdy to nabízím, tak jsem ještě nedostal ani z jedné konkrétní soutěže, a speciálně od Mezinárodního olympijského výboru, šanci, abych program představil.

Na to se musíte zeptat šéfa Českého olympijského výboru. Možná vám to řekne on. Já opravdu nevím.

Mým cílem je vlastně přivést ruské i běloruské sportovce zpátky. Ale musí být jasná pravidla, aby ty holky a kluci měli šanci odsoudit ruskou válku. A zároveň musí od nás dostat obrovskou podporu a pomoc, i jejich rodiny.

Kritizuji jednotlivé federace. Tenis, hokejovou NHL a další, že buď nechává ruské hráče hrát, nebo že jim nedávají šanci, aby jasně odsoudili válku. Ale kdyby Mezinárodní olympijský výbor jenom trošičku chtěl, tak začne jednat. Třeba se to změní. Třeba mi zavolají zítra a řeknou, Dominiku, přijeď na příští zasedání a představ nám ten program, to bych byl hrozně rád.

Já v zásadě Alexandra Ovečkina za to, že překonal rekord, nekritizuju. Jestli někoho kritizuju, tak zase NHL a země USA a Kanadu, které povolily ruskému občanovi na svém území od začátku války vystupovat.

Samozřejmě Alexander Ovečkin i se svým rekordem je obrovská reklama na válku. Neskutečná. Ale i on by měl dostat šanci od NHL jasně odsoudit ruskou válku. Jestli by to udělal, nebo neudělal, to je otázka. Pravděpodobně ne, kdybych si měl vsadit. Ale já ho nebudu soudit. Budu ho soudit za to, že má do dneška na instagramu největšího zločince současnosti, ruského prezidenta Putina. Což samozřejmě dělá ještě větší reklamu ruské válce.