Klempíř hájí rušení poplatků Dánskem a Norskem. Tam přitom změny trvaly roky

„Kdo chce model rozpočtového financování přesto označovat za útok na demokracii, musí podle mého vysvětlit, proč může podle něj fungovat třeba v Dánsku nebo Norsku, ale u nás je to jakési ohrožení demokracie,“ prohlásil Klempíř v pátek ve Sněmovně.

Ministr má pravdu v tom, že obě severské země veřejnoprávní média financují ze státního rozpočtu. Cesta k novému systému se však v každé z nich lišila.

V Norsku začala příprava už v roce 2015. Vláda sestavila expertní skupinu, která posuzovala šest možností financování, včetně jejich dopadů na nezávislost médií. Poplatky skončily v roce 2020. Země následně zákonem zakotvila čtyřleté finanční rámce pro veřejnoprávní NRK. Konkrétní částku každý rok schvaluje parlament. Částka se navíc valorizuje podle růstu cen a mezd.

Důležitou roli v ochraně nezávislosti norské veřejnoprávní NRK hraje mediální regulátor (Medietilsynet), který každoročně nezávisle vyhodnocuje plnění veřejnoprávního poslání a zveřejňuje kontrolní zprávu. Zákon výslovně zakazuje vládě a ministerstvu zasahovat do přípravy této zprávy.

Dánsko schválilo zrušení poplatků už v roce 2018, samotný přechod ale rozložilo do tří let. Reforma byla navíc spojena s až dvacetiprocentními škrty v rozpočtu veřejnoprávní DR, která kvůli nim omezila vysílání a zrušila část televizních kanálů.

Ty prokazatelně omezily rozsah veřejnoprávní služby. Došlo ke zrušení tří ze šesti televizních kanálů, dva z nich ale pokračovaly na internetu. DR omezila zejména sport, zábavu, lifestylové pořady a nakupovanou zahraniční tvorbu. Evropská vysílací unie a novinářské organizace tehdy varovaly před oslabením veřejnoprávních médií a mediální plurality.

Česká vláda schválila návrh letos v červnu. Prvním čtením ve Sněmovně prošel v sobotu 24. října ve 4:36 po časově omezené rozpravě.

Návrh sice stanovuje příspěvky pro Českou televizi a Český rozhlas přímo zákonem a obsahuje také valorizační mechanismus, zároveň ale počítá s přibližně o 1,4 miliardy korun nižšími ročními příjmy oproti plánovanému výběru poplatků v roce 2026.

Podle mediální analytičky Maríny Urbánikové z Masarykovy univerzity však samotná pevně stanovená částka dostatečnou stabilitu nezaručuje. „Samotné stanovení fixní částky stabilitu zajistit nemůže, protože její výše je dána běžným zákonem, který může jakákoli vláda relativně snadno změnit, pokud bude chtít,“ uvedla pro Novinky.

Za problematickou považuje také navrhovanou valorizaci. Příspěvek se má zvýšit o deset procent až po překročení desetiprocentní hranice kumulované inflace. Média tak podle ní mohou několik let čelit rostoucím nákladům bez odpovídajícího navýšení příjmů.

Příklady Dánska a Norska tedy potvrzují, že veřejnoprávní média mohou fungovat i bez poplatků. Samotný přechod na státní rozpočet však nezaručuje jejich nezávislost ani zachování dosavadního rozsahu veřejné služby. V Česku je navíc, oproti severským zemím, proces výrazně urychlen.