Článek
Ve svém videu zveřejněném na Facebooku 31. května premiér Andrej Babiš celou reformu obhajoval s mapou Evropy v ruce: „To, co je modré, a není toho málo, je financováno ze státního rozpočtu. Francie, Španělsko… Slovensko, Maďarsko, Severské státy… Takže žádné ohrožení demokracie,“ prohlásil tehdy předseda vlády. Jenže pohled na realitu v zemích, kterými se premiér zaklíná, ukazuje, že situace je mnohem dramatičtější.
Když premiér dává za vzor Maďarsko, opomíjí tamní čerstvý zvrat. Po jarním pádu Viktora Orbána nová vláda Pétera Magyara označila tamní systém státních médií (MTVA) za „továrnu na lži“. Orbánův model přímého financování totálně selhal a nová vládní strana Tisza musela narychlo předložit zákon o úplné transformaci médií, aby vůbec obnovila jejich nestrannost.
Podle profesora Václava Štětky z Evropské univerzity Viadrina jsme v Maďarsku byli svědky faktického zestátnění a transformace médií na nástroj vládní propagandy během relativně krátké doby. Maďarský příklad tak v praxi ukazuje, jak snadno státní rozpočet nezávislost zkorumpuje.
Slovenská cesta a fenomén „media capture“
Podobným varováním je i Slovensko, kde Ficova vláda po zrušení poplatků uškrtila rozpočet veřejnoprávního média a instituci RTVS přetvořila na novou vládní STVR.
„Výše rozpočtové částky je dána běžným zákonem, který může jakákoli vláda snadno změnit. Viděli jsme to na Slovensku, kde veřejnoprávní médium přišlo legálně během tří měsíců od voleb o téměř třetinu rozpočtu,“ upozorňuje pro Novinky mediální analytička Marína Urbániková z Masarykovy univerzity.
Podle Štětky se proces ovládnutí veřejnoprávních médií (tzv. media capture) obvykle uskutečňuje jako kombinace několika mechanismů: od změn struktury, přes převod pod státní rozpočet až po obsazení regulačních orgánů vládními nominanty.
„Na Slovensku probíhá sice pomalejší scénář, ale v důsledku směřující do velmi podobného koncového stavu,“ dodává Štětka s tím, že o řadu z těchto dalších kroků se vládní strany v Česku rovněž pokouší, jen je dosud nebyly schopné plně prosadit.
Babišův kabinet v Česku sice slibuje stabilitu pomocí inflační doložky, podle Urbánikové je však mechanismus nastaven nevýhodně – peníze se navýší o 10 % až ve chvíli, kdy kumulovaná inflace překročí hranici 10 % (namísto původních 5 %). To povede k postupnému reálnému znehodnocování rozpočtu.
Štětka si všímá i toho, proč vládní koalice ANO, SPD a Motoristů tak spěchá a volí ořezanou novelu místo původně slibovaného komplexního zákona: „Původní plán selhal, protože ten návrh byl odbornou veřejností i novinářskými organizacemi po právu doslova rozcupován. Vláda se prozatím snaží prosadit alespoň to, co si dala do programového prohlášení, tedy zrušení poplatků.“
Skutečnou politickou motivací je podle něj snaha o oslabení společenského významu médií veřejné služby. „Může za tím být úvaha, že oslabená média představují pro vládu menší nebezpečí a proces jejich dalšího ovládnutí bude snazší. Současně takový vývoj samozřejmě nahrává soukromým médiím, z nichž některá aktivně vystupují proti poplatkům a lobbují za omezení rozsahu jejich služeb,“ podotýká Štětka.
Lakmusový papírek demokracie
Čerstvě schválený přesun pod státní kasu navíc naráží na nový Evropský akt o mediálních službách (EMFA). Rychlý pokles rozpočtu a absence záruk proti politickému vlivu porušují unijní požadavky na předvídatelnost a nezávislost, což může podle Urbánikové snadno skončit u Soudního dvora EU s rizikem obřích finančních sankcí.
Ztráta finanční autonomie ČT a ČRo by podle analytiků mohla v Česku spustit dominový efekt. „Stav veřejnoprávních médií byl vždy v rámci regionu vnímán jako lakmusový papírek stability a kvality demokracie. Česko doposud víceméně úspěšně odolávalo procesům eroze demokracie a svůj podíl na tom nepochybně mělo to, že se dlouhodobě dařilo bránit nezávislost veřejnoprávních médií před politickými tlaky. Lze se obávat, že ztráta jejich nezávislosti by mohla mít dominový efekt na další demokratické instituce,“ uzavírá Štětka.
