Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Co když ale občan nemá Gosuslugi? Pak dostane rozkaz poštou. A jakmile uplyne týden od odeslání, považuje se za převzatý, i když ho branec nevyzvedl. V tu chvíli nesmí muž opustit Rusko. Musí jít bojovat…, proč vlastně? Oficiálně proti NATO, které přepadlo Rusko prostřednictvím Ukrajiny, přičemž to udělalo tak mazaně, že jako první musel zaútočit Putin, což dokládá, že jeho moudrost je nad chápání prostých smrtelníků.
Ve skutečnosti jde o jatka, která rozpoutal stárnoucí diktátor a jeho okolí. Jenže většina Rusů doposud preferovala pštrosí taktiku: někde se válčí, ale mě se to netýká. Nové zákony o mobilizaci proto vyvolaly šok, ač se nám v Evropě může tohle zdát divné.
Mechanismus je následující: nejdříve se někam do prostoru pošle, ať elektronicky, nebo papírově, povolávací rozkaz. Maximálně po týdnu je adresát z moci úřední vojákem a nesmí ven ze země. Pokud se do dvaceti dnů od odeslání nedostaví na vojenskou správu, bude mu zneplatněn řidičský průkaz, nebude smět kupovat nemovitosti, brát si půjčky, mohou mu být sebrány sociální dávky a jiné státní příspěvky atd.
Server Meduza z Lotyšska vzkazuje svým ruským čtenářům formou otázky a odpovědi: „Musíte přímo teď opustit Rusko, pokud máte alespoň teoretickou šanci a nechcete válčit? – Maximálně krátká odpověď zní: Ano.“
Ruský stát stále víc utahuje smyčku na krku svých občanů. Objektivně vzato se Kreml pouze vrací k tradičním ruským praktikám, ať caristiského nevolnictví, nebo bolševické totality. Problém pro mnoho občanů RF spočívá v tom, že po krátkém období relativní volnosti nechtěli uvěřit, že se vrátí utlačovatelské časy.
Jeden z nejhlouběji uvažujících ruských politologů v exilu, Vladimir Pastuchov, k tomu napsal: „Naše kultura je skrznaskrz militaristická. To je přirozené, protože odráží nesnadné cesty našich dějin. Hrdinský čin ve válce je snad jediný čin, který je lid ochoten uznat. Voják je jediným skutečným hrdinou. Semknutost proti nepříteli je jedinou podobou opravdového bratrství. To se nevycucalo z prstu, je tím prodchnuto umění, filozofie, folklor.“
Pastuchov zákonitě hledá cestu ven z bludného kruhu a dochází k tomuto závěru: „Takové to bylo a bohužel takové to už být nesmí. Po této válce se musíme naučit dívat se na svět nejen skrze zaměřovač pušky, ale také očima těch, které jsme v průběhu dějin ‚osvobozovali‘.“
K této úvaze se hodí hláška z proslulého českého filmu: „Zase jste se kochal, pane doktore.“