Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Nyní je široce známý jako šéf soukromé žoldácké armády Wagner. V poslední době na sebe upozorňuje sérií vyjádření, která se zásadně liší od všeho, co je teď v Rusku ve veřejném prostoru. Otevřeně šíří nenávist k ministru obrany Sergeji Šojguovi, náčelníku generálního štábu Valeriji Gerasimovovi, k ruským elitám a jejich dětem. Jiný by dávno zmizel. Prigožin je ovšem stále na koni.
Tady je úryvek z jeho nedávného rozhovoru: „Přišli jsme (na Ukrajinu) jako hulváti, zadupali jsme všechno na celém území a hledali jsme nacisty. Během hledání jsme rozbili držku kdekomu na potkání, pak jsme se přiblížili ke Kyjevu a pak – říkám to, jak mi zobák narostl! – jsme se podělali (v originále je vulgární slovo) a odešli.“
Prigožin mluvil o tom, že Rusko mělo Ukrajinu denacifikovat, ale místo toho pomohlo Ukrajincům stát se národem, který teď zná celý svět. K ohlášené demilitarizaci Ukrajiny Prigožin řekl, že „válčit u nich umělo 20 000 lidí, ale teď je to 400 000 lidí. Jak jsme tedy tu Ukrajinu demilitarizovali? Vychází z toho pravý opak. Ukrajinu jsme, do háje zeleného, militarizovali.“
Žádné okřiknutí z Kremlu nenásledovalo. Proč? Všimněme si jedné věci: Prigožin špiní všechny až na Vladimira Putina. Stále zdůrazňuje, že jeho rozkazy splní bezvýhradně. Zvláštní vztah mezi těmito dvěma muži bezesporu existuje. Kdo ho využívá více, je obtížné říct kvůli tradičnímu nedostatku informací.
Prigožinova extempore lze však pochopit jako přípravu na vlastní pozici v Rusku po ukončení války, která by pro Kreml nedopadla vítězně, ale stát by fungoval dále. Má totiž mimořádně silnou výhodu. Až se bude hledat viník porážky, on to z definice nebude, protože jako jediný má alibi. Bojoval v dobách, kdy standardní armáda zklamala. Podle všeho už nacvičuje roli soudce tribunálu, před který postaví současné ruské mocenské elity.
Analytik Vladimir Pastuchov (dlouhodobě v emigraci) k tomu poznamenal: „Jde o přechod ke hledání vnitřního nepřítele, který by se hodil jako náhražka vnějšího nepřítele, na nějž, jak se ukázalo, země nemá. Je to další krok nahoru po schodišti vedoucím dolů, do sklepa občanské války.“
Podle Pastuchova tak začaly přípravy prezidentských voleb 2024: „Putin i tentokrát musí vstoupit do manéže celý v bílém. Kvůli tomu musí v předstihu explodovat bečka s fekáliemi, aby došlo k úplnému efektu.“
Když člověk sleduje Prigožinovy výlevy, jež jsou prošpikovány těmi nejsprostšími výrazy, jaké ruština zná a které s chutí používá právě Putinův elektorát, musí uznat, že na této domněnce něco je.