Článek
„Narcismus je charakteristický tím, že polarizuje. Narcis nemůže fungovat ve smyslu ,já s tebou nesouhlasím, ale můžeš to klidně říkat, protože mě to neohrožuje.' Narcis nemůže připustit, že by někdo měl na věc jiný názor, nebo že by věc viděl jinak, protože to zpochybňuje jeho uvažování,“ popisuje Štrobl.
Zatímco jistou míru narcismu v sobě má většina lidí, mezi politiky se často nacházejí osoby s jeho zvýšeným skóre. To mimo jiné znamená, že mají často nižší míru empatie. „Politika potřebuje lidi, kteří víc uvažují principiálně a hodnotově než soucitně. Blbé je, když člověk není soucitný a nemá ani ty hodnoty. To je katastrofa,“ dodal Štrobl.
Pro narcise je pak podle psychologa nejhorší ponížení. „Proto vždycky říkám, že to nejhorší, co se kdy Václavu Klausovi stalo, bylo chillské pero,“ poznamenal s odkazem na záznam odvysílaný v roce 2011, při kterém bývalý prezident zcizil pero na návštěvě v jihoamerické zemi.
Ponížený narcis touží po tom, aby na oplátku byla ponížena i protistrana. To je podle Štrobla to, po čem volají například i voliči motoristického poslance Filipa Turka, kteří se cítí „ponížení“ od Bruselu, který jim „sebral silná auta“.
Rizikem je podle něj i „morální narcismus“, kterým podle psychologa trpí aktivistka Greta Thunberg. Takový člověk mívá zase pocit, že se nachází morálně nad ostatními a nikdo jej nesmí kritizovat.
„V politice musíš být trochu magor, abys tam vůbec přežil,“ glosoval Luděk Staněk. Domnívá se, že i „psychopat“ může být však dobrý politik. „Protože on řekne: hele, půjdeme tudy a tu zemi může provést i složitým obdobím a dát jí směr,“ uvedl.
Vyděšení voliči
Společných rysů mají politici napříč spektrem podle Staňka málo. I vystupováním se dělí na dva bloky: vládní a opoziční. Vládní lídry, Andreje Babiše (ANO), Petra Macinku (Motoristé) a Tomia Okamuru (SPD), spojuje extrémně agresivní a defenzivní styl komunikace.
Cílem politiků je podle Štrobla voliče neustále děsit. „Kopírují emoce svých voličů. Oni jsou také vyděšení,“ poznamenal.
„Když vidí vyděšený volič Andreje Babiše, který vřeští o spiknutí, tak si řekne: aha, já jsem vyděšený správně,“ doplnil psychologa Staněk.
Velkou roli pak hraje podle psychologa i hněv. „Naštvání je program. Je velmi jednoduché,“ poznamenal. K neustálému rozčilení přispívají sociální sítě, kterým tato emoce pomáhá udržet pozornost uživatelů.
Podle Staňka by si měli politici uvědomit, že jejich slova mohou mít vážné důsledky. A to i směrem k novinářům, na které zvlášť vládní představitelé často útočí. „Jakmile to přejde přes jistou hranici, tak to půjde strašně rychle a nepůjde to zastavit,“ varoval Staněk.
Jaké důvody vedou vládní strany k plánu zrušit koncesionářské poplatky za veřejnoprávní média? Kdo může za hrubnutí společnosti? Jsou politici vzorem? Celý díl si poslechněte v úvodu článku nebo na podcastových aplikacích.
Čtyři diskutující z různých sfér u jednoho stolu rozebírají aktuální politické dění. Volební sezóna sice skončila, ale politická pokračuje a spolu s ní i náš pořad, který vychází na Novinkách a v podcastových aplikacích.
Poslechněte si také naše další podcasty:
