Hlavní obsah

Stavby, které nás drží nad vodou. Kloknerův ústav, mosty, beton a odpovědnost techniků

O statice většinou slyšíme ve chvíli, kdy se něco pokazí. Když spadne lávka, zavře se most, zvlní dálnice nebo se začne veřejně řešit, jestli má stará konstrukce ještě šanci na záchranu. Jenže právě proto je dobré se o statice a zkušebnictví ve stavebnictví bavit dřív, než k podobným událostem dojde. Hostem podcastu Hlas na poušti Milana Mikuleckého je profesor Jiří Kolísko, ředitel Kloknerova ústavu Českého vysokého učení technického v Praze.

Hlas na poušti: Jiří KolískoVideo: Novinky

Článek

Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.

Kloknerův ústav je instituce, která má ve stavebnictví a stavebním zkušebnictví mimořádné jméno. Zabývá se výzkumem, diagnostikou a zkoušením stavebních konstrukcí, materiálů i celých systémů. Zkoumá novostavby, existující konstrukce i stavby, u nichž se objevují poruchy, vady nebo pochybnosti o jejich bezpečnosti. Je to instituce, kde se potkává teorie, experiment, zkušenost a velmi praktická odpovědnost za to, aby stavby kolem nás fungovaly a byly bezpečné.

V podcastu přijde řeč na historický vývoj stavebních materiálů, ale i na novinky, například moderní vysokohodnotné betony typu UHPC, které umožňují stavět subtilnější, odolnější a trvanlivější konstrukce. Příkladem jejich použití je i pražská lávka mezi Holešovicemi a Karlínem.

Řeč je ale také o tom, že i sebelepší materiál neznamená, že konstrukci není nutné průběžně udržovat. Největším nepřítelem staveb totiž často není jedna dramatická událost, ale dlouhodobé působení prostředí. Tedy čas, voda, mráz, sůl, teplo, provoz a dlouhodobé zanedbávání.

Všechno nejde opravit

V rámci Hlasu na poušti se dotkneme i mostů. Trojské lávky, Morandiho mostu v Janově i železničního mostu na Výtoni. Právě u něj se dobře ukazuje střet odborného pohledu, emocí, památkové ochrany, dopravních potřeb, politiky a odpovědnosti. Profesor Kolísko vysvětluje, proč staré ocelové konstrukce netrpí jen korozí, ale také únavou materiálu, proč není možné všechno jednoduše „opravit“ a proč někdy rekonstrukce znamená výměnu tak velké části stavby, že se otázka zachování původní konstrukce stává velmi složitou.

Mluvíme také o tom, zda máme v Evropě a v Česku příliš mnoho norem, předpisů a regulací, proč složitost dokumentace nemusí vždy vést k větší bezpečnosti a jak snadno se z dobré snahy pokrýt všechna rizika může stát nepřehledný systém, ve kterém vznikají nové chyby.

Stavebnictví je obor obrovské odpovědnosti. O tom ve veřejném prostoru v rámci diskuzí o cenách staveb či jejich délce vlastně vůbec nemluvíme. Stavebnictví není jen práce architektů, projektantů, statiků a dělníků, ale je to dlouhý řetězec rozhodnutí, výpočtů, materiálů, kontrol a lidské práce. A právě v tomto řetězci stačí někdy jeden slabý článek.

Profesor Jiří Kolísko zároveň připomíná, že stavebnictví není pro ty, kteří se v něm pohybují, jen technická rutina, ale svým způsobem i velké dobrodružství. Stavaři podle něj přetvářejí obrovské masy hmoty, pracují s rizikem, odpovědností a dlouhou historickou kontinuitou.

Kloknerův ústav v tomto smyslu navazuje na práci Františka Kloknera, českého průkopníka technologie betonu a statiky jako samostatného a mimořádně důležitého oboru v rámci stavitelství. Jeho přínos se projevil již v počátku dvacátého století a zejména v době po vzniku republiky, kdy nastal prudký rozvoj staveb z železobetonu a také využití ocelových konstrukcí. Jeho odkaz je dodnes přítomný nejen v budově ústavu, který nese jeho jméno, ale i v komplexním způsobu přemýšlení o konstrukcích, materiálech a zkoušení.

Co také zazní v tomto díle:

  • Čím se zabývá Kloknerův ústav ČVUT a proč je důležitý pro bezpečnost staveb.
  • Jak se zkoumají stavební konstrukce, materiály, vady a poruchy.
  • Co je UHPC a proč může měnit podobu moderních mostů a lávek.
  • Proč je pro stavby nebezpečný čas, počasí, sůl a zanedbaná údržba.
  • O Trojské lávce, Morandiho mostu v Janově a varovných signálech staveb.
  • O železničním mostu na Výtoni, jeho technickém stavu, památkové ochraně a emocích ve veřejné debatě.
  • Proč staré ocelové konstrukce netrpí jen korozí, ale také únavou materiálu.
  • O normách, regulacích, odpovědnosti statiků a složitosti dnešního stavebnictví.
  • Proč se i dnes provádějí zatěžovací zkoušky mostů a proč výpočetní modely samy o sobě nestačí.
  • O betonu od starých Římanů až po moderní materiály, recyklaci a hledání náhrad za tradiční suroviny.
  • O historii Kloknerova ústavu, jeho zakladateli Františku Kloknerovi a unikátních zkušebních strojích.
  • O tom, proč je stavebnictví obor pro lidi, kteří se nebojí odpovědnosti.

Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači. Odebírejte Hlas také na Spotify nebo Apple Podcastech. Zapněte si v telefonu upozornění, ať Vám žádný díl neuteče.

Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.

Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:

Poslechněte si také naše další podcasty:

Výběr článků

Načítám