Španělsko invazi migrantů naprosto nezvládlo a nezvládá

Na začátek je nutné říct, že invaze nepřišla z čistého nebe. Obě španělské exklávy na severoafrickém pobřeží jsou cílem nájezdů různé intenzity řadu let. V letošním roce bylo v Ceutě ještě před 30. červencem zaznamenáno 3 835 nelegálních pozemních vstupů, což představovalo meziroční nárůst o více než 160 %. To však stále byla jen rozcvička před tím, co přišlo 30. a 31. července. Do Ceuty, která má něco přes osmdesát tisíc obyvatel, proniklo během dvou dnů podle španělské vlády 72 tisíc lidí.

Při vyprávění pohádek o tom, jak španělská vláda situaci zvládla, se často objevovala tvrzení, že prakticky všichni, kdo do Ceuty nelegálně vstoupili, se již vrátili, že nikdo z migrantů nemá šanci získat azyl a že se nikdo z nich nedostane dál do Evropy. Bohužel, realita je někde jinde.

Na Marocké území se vrátili zejména ti, kteří sami chtěli a také proto, že Maroko k tomu poskytlo součinnost, což v případech jiných zemí nebývá rozhodně zvykem. Na území Ceuty stále zůstává něco mezi pěti až osmi tisíci nelegálními migranty, kteří se již na místě začali „zabydlovat“ a čím dál častěji se dostávají do střetů s místními obyvateli. Zatímco u dospělých migrantů, kteří zůstali na místě byly zahájeny řízení o mezinárodní ochraně, tak v případě nezletilých bez doprovodu již španělská vláda připravuje přesun části z nich na španělskou pevninu.

Když ponecháme stranou, že na základě minulých zkušeností můžeme očekávat, že řada z nich ve skutečnosti nezletilá není, tak je nutné připomenout jednu věc. Podle platné legislativy, potom co bude jejich pobyt na území EU legalizován a získají statut uprchlíka, mohou na základě práva na slučování rodin do Evropy dovézt své příbuzenstvo. Tentokrát již legálně.

Takže ne. S odstupem času je stále patrnější, že Španělsko invazi do Ceuty nezvládlo, stejně jako Evropa nezvládá migraci jako celek, a je lhostejno, zda jde o migraci nelegální, nebo legální. Ceuta byla v tomto kontextu výjimečná pouze ohromným počtem lidí, kteří hranici překročili během mimořádně krátké doby.

Pokud chce Evropa zabránit růstu popularity extremistů nabízejících jednoduchá řešení, pokud chce zajistit svou vnitřní bezpečnost a pokud nechce na svých hranicích sledovat umírat lidi hledající u nás lepší život, musí svou migrační politiku zásadně změnit. To podle mého názoru znamená mimo jiné revizi sociálních systémů tak, aby nevytvářely motivaci k jejich zneužívání. Dále vytvoření skutečně funkčního systému návratů nelegálů, včetně jejich přesunu do bezpečných středisek mimo evropský kontinent do doby rozhodnutí o jejich žádostech. A především změnu legislativy, která vznikala za úplně jiných podmínek a v naprosto jiné době a která postupem času umožnila zneužívat pohostinnost Evropy de facto komukoliv a to včetně těch, kteří Evropu a vše co symbolizuje hluboce nenávidí.

Teprve ve chvíli, kdy bude Evropa schopna skutečně kontrolovat, kdo na její území vstupuje a kdo na něm smí zůstat, kdy budou pravomocná rozhodnutí o vyhoštění také vykonávána a kdy evropské státy dokážou chránit bezpečnost svých vlastních obyvatel, a to i na území no-go zón v evropských velkoměstech, tak teprve potom se můžeme vážně bavit o tom, zda jsme jako Evropa či jednotlivé národní státy migrační krizi zvládli, či nikoli.