Článek
Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Zatímco v případě Gazy se svět dojímal často vylhanými zprávami, v aktuálním dění na Blízkém východě ve velkém selhávají politici, média i jindy tak angažované celebrity. Ve veřejném prostoru se často objevují stanoviska režimní propagandy z Teheránu, která protestující vykreslují jako kriminální živly řízené z USA a Izraele, bagatelizují rozsah protestů i jejich kořeny a svádějí je výhradně na ekonomickou situaci.
Tu navíc omlouvají dopady sankcí, nikoli neschopností režimu a systematickým rozkrádáním státních zdrojů.
V případě Kurdů, pokud o nich vůbec nějaké zprávy proniknou do mainstreamových médií, se dozvídáme o jakýchsi bojích „nové syrské vlády“, aniž by byl obraz doplněn o klíčovou informaci, že jde především o masakry nedostatečně vyzbrojených a podporovaných kurdských milicí. Tyto útoky provádějí bývalí teroristé Islámského státu a Al-Káidy, kteří jsou dnes Západem akceptováni jako údajný „stabilizující prvek“ nové Sýrie.
Markéta Kutilová je učitelka a novinářka se zkušeností z dlouhodobých pobytů v řadě konfliktních regionů, včetně Íránu a kurdských oblastí. V Íránu působila jako humanitární pracovnice na misích Člověka v tísni a později také v dalších částech světa postižených přírodními katastrofami či násilnými konflikty – na Srí Lance, na Haiti a v Demokratické republice Kongo. Jako reportérka následně pracovala v celé řadě zemí, kde probíhaly – a často stále probíhají – válečné konflikty. Její doménou je rovněž migrace do Evropy a její důsledky.
O současném dění v Íránu máme velmi málo ověřených informací, protože režim zemi odstřihl od spojení se světem. Dokonce se spekuluje o ruské a čínské pomoci s eliminací spojení prostřednictvím terminálů Starlink. S čím však můžeme počítat jako s faktem, je mohutná vlna odporu, která se na rozdíl od minulosti dotýká naprosté většiny íránské společnosti, a bezprecedentně brutální zásah režimu proti protestujícím. Faktem jsou tisíce lidí zavražděných přímo v ulicích a desetitisíce zatčených, o jejichž osud se musíme oprávněně obávat.
Není pravdou, jak se nám snaží namluvit influenceři na výplatních listinách ajatolláhů, že za současnou erupcí vzdoru stojí západní sankce. Ty mohly celý proces maximálně urychlit. Základním důvodem je neschopnost režimu zemi spravovat, rozkrádání jejího bohatství a jeho následné převádění do kapes prominentů režimu nebo investování do podpory teroristických aktivit, zejména v regionu.
Protože jsme na Blízkém východě, nic zde není jednoduché. Najdeme zde aktéry, kteří by pád režimu jednoznačně uvítali – například USA a Izrael, pro něž by to znamenalo snížení konfliktů a jejich negativních dopadů. Pád režimu by prospěl i Evropě, ta se však potácí mezi vlastní neschopností reagovat a zájmy některých skupin, které mají v rámci EU nepřiměřeně silné slovo.
Existuje však také řada aktérů, kteří si pád tamního krvavého režimu nepřejí. Počínaje Ruskem, pro které by ztráta tohoto spojence byla bolestivá politicky, ekonomicky i vojensky. Čína se obává příklonu Íránu ke svému strategickému rivalovi – USA. A v neposlední řadě je pro velkou část arabského světa slabý Írán mimo hlavní proud světové politiky přijatelnější variantou než Írán, který by díky svému nerostnému bohatství představoval ekonomickou konkurenci i významnou politickou váhu, a to nejen v regionu.
Druhá polovina podcastu se věnovala Kurdům a jejich osudu. Tomu, proč jsou Kurdové – největší národ bez vlastního státu – věčnými smolaři moderních dějin. Proč národ, který svět opakovaně využívá, či spíše zneužívá k řešení vlastních problémů, bývá nakonec obětován na oltář politiky a byznysu.
Právě zde Markéta upozorňuje na pokrytectví Západu, reprezentovaného USA a Evropskou unií, vůči současnému režimu Ahmada Husajna aš-Šary. Ten dostává bezvýhradnou podporu v okamžiku, kdy jeho bojovníci – kteří ani neskrývají své kořeny v Islámském státu – masakrují Kurdy, kteří tento Islámský stát svého času pomáhali porazit.
V této souvislosti je také nutné začít nahlas mluvit o bezpečnostní hrozbě pro Evropu v případě, že se z věznic provozovaných kurdskými silami dostanou tisíce džihádistů. Řada z nich má evropské pasy a rozhodně nesní o tom, že by jednou v evropských velkoměstech prodávali kebab.
Co také zazní v tomto díle:
- O cestě k válečné novinařině jako naplnění snů a zájmů z gymnázia.
- Jak obtížné je z pozice nezávislých novinářů pokrývat válečné konflikty a jaká byla cesta k projektu Reportérky.cz?
- Vyvracení mýtů a nedorozumění, které o Íránu a jeho obyvatelích zaznívají ve veřejném prostoru.
- Kam by Írán směřoval po pádu současného režimu a proč není možné používat šablony z jiných zemí Blízkého východu?
- Komu by změna v Íránu prospěla a kdo si ji naopak nepřeje?
- O Kurdech, které svět rád využije, když řeší své problémy, ale stejně tak na ně zapomene, když se do problémů dostanou oni sami.
- Jak ohromnou bezpečnostní hrozbu pro Evropu by znamenala případná likvidace Kurdů v Sýrii?
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: