Hlavní obsah

Proč lidé popírají holokaust? Aby ho nemuseli pochopit, varuje šéf židovského institutu v Polsku

Mezinárodní den památky obětí holokaustu se připomíná 27. ledna, v den výročí osvobození tábora Auschwitz (v češtině známý jako Osvětim), kde bylo zavražděno přes 1,1 milionu lidí. Proč je to právě toto datum a jak čelit osvětimské lži popírající holokaust, vysvětluje v rozhovoru pro Novinky Michał Trębacz, ředitel polského Židovského historického institutu Emmanuela Ringelbluma.

Michał Trębacz: Když popřete holokaust, nemusíte ho chápatVideo: Novinky

Článek

Proč se oběti holokaustu připomínají 27. ledna, když byly na konci války osvobozeny i další koncentrační tábory?

Auschwitz je symbolem holokaustu. Nešlo totiž jen o koncentrační tábor, ale také o vyhlazovací tábor. Právě v tom se lišil od Mauthausenu, Dachau a desítek, možná stovek dalších koncentračních a pracovních táborů. Zároveň existoval rozdíl mezi ním a několika vyhlazovacími tábory, které vznikly na území Polska v době jeho okupace nacisty. Auschwitz z nich byl největší, a proto se stal symbolem hrůz holokaustu.

Je nutné, aby společnost měla takový symbol, uznávala ho a spojovala si ho s určitým obrazem. Tímto obrazem se stal Auschwitz a jeho osvobození sovětskou armádou.

Jak udržet vzpomínku, když je tak snadné zapomenout na události starší osmdesáti let?

Ano, stále více se vzdalujeme od okamžiku, kdy holokaust skončil. Lidé, kteří by mohli sami vypovídat o tom, co se stalo, už s námi ve velké většině nejsou. Je však důležité si připomínat hrůzy spáchané před 80 lety v Evropě. Ne, že by se nikdy nic podobného nestalo dříve a nestane se v budoucnosti.

Můžeme pozorovat další zvěrstva a genocidy, lekce z Auschwitzu na tom nic moc nezměnila. Přesto je důležité si ji připomínat, protože holokaust se uznává jako genocida a je dobře zdokumentován. Máme svědectví, rozhovory s oběťmi i pachateli. Máme podstatné dokumenty, které vyprávějí, co se stalo s Židy během druhé světové války, takže je to snazší. Je dobré to ukazovat jako lekci pro další generace.

Mělo by se to promítnout i v různých úrovních vzdělání a promyslet věci, které chcete říct, a zdůraznit to důležité. Když mluvíte o holokaustu, ukazujete také, jak je nebezpečná a špatná diskriminace. Začínáte příběhem diskriminace, někdo byl špatný. Židé byli považováni za špatné a ukazujete, k čemu to vede.

Proč znovu slyšíme osvětimskou lež?

Je to úplně nová situace, kterou jsme dříve nepozorovali. V mnoha komunitách skutečně můžete otevřeně tvrdit, že žádné plynové komory neexistovaly, že holokaust je výmysl a nikdy se nic takového nestalo. S něčím takovým jsme se před deseti, patnácti lety nesetkávali, ale pak se osvětimská lež stala součástí mainstreamových politických debat.

Čím to je?

Je to problém dnešních médií a přístupu k informacím, lidé sami mohou dalším lidem zasílat mnoho zpráv. Před lety jsme měli jen televizi, rádio a noviny. Nyní tu je internet a sociální sítě, kdokoli může přijít s jakýmkoli prohlášením. Lidé už nečtou jako dříve. Snaží se získat krátké zhuštěné informace a nejsou vybaveni znalostmi, jak rozlišovat mezi lží a pravdou.

Výběr článků

Načítám