Třetí nejteplejší červenec v historii, globální rekordy z let 2023 a 2024 odolaly

Evropský program Copernicus vydal svoje tradiční měsíční zhodnocení na základě reanalýzy, která využívá miliardy měření ze satelitů, lodí, letadel a meteorologických stanic po celém světě.

Podle zprávy Copernicus měl červenec 2025 globální průměrnou teplotu 16,68 °C, což je o 0,45 °C více ve srovnání s průměrem z let 1991-2020 a o 1,25 °C ve srovnání s předindustriálním obdobím 1850-1900.

Z globálního hlediska šlo o třetí nejteplejší červenec v historii pozorování. Umístil se tedy hned za rekordními červenci 2023 a 2024, za kterými však zaostal o 0,27 °C, respektive 0,23 °C.

To zdůrazňuje výjimečnost klimatických extrémů posledních dvou let. Letošní květen konečně přerušil dlouhou sérii průměrných globálních teplot o zhruba 1,5 stupně a více ve srovnání s předindustriálním průměrem, která trvala od července 2023 do dubna 2025.

„Dva roky po nejteplejším červenci v historii je nedávná série globálních teplotních rekordů u konce. To však neznamená, že se klimatické změny zastavily. V červenci jsme byli nadále svědky důsledků oteplování světa v událostech, jako jsou extrémní vedra a katastrofální záplavy,“ uvedl Carlo Buontempo, ředitel programu Copernicus Climate Change Service (C3S).

Přestože v rámci Evropy byl letošní červenec s hodnotou 21,12 °C až čtvrtý nejteplejší, srovnání s průměrnou teplotou z let 1991-2020 je mnohem významnější, protože letošní teplota byla o 1,3 °C vyšší. To poukazuje na fakt, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem světa.

Výrazně nad dlouhodobým průměrem byla oblast Skandinávie, kterou postihla velmi dlouhá vlna veder, při níž padlo několik i národních rekordů. Spalující léto zažili také v jihovýchodní Evropě, kde naměřili teploty přes 45 °C. V asijské části Turecka dokonce padl národní rekord 50,5 °C. Mimo Evropu byly výrazně nadprůměrné teploty také zaznamenány v Himálaji, Číně a Japonsku.

Naopak střed Evropy patřil mezi chladnější oblasti. Teploty zde byly blízko dlouhodobého normálu 1991-2020, někde i mírně pod ním. Neobvykle chladný červenec ve srovnání s poslední dekádou jsme měli i na našem území, i když o nějakém studeném létě se mluvit nedá.

Také teplota oceánů zaznamenala v červenci třetí nejvyšší hodnotu 20,77 °C, která byla o 0,12 °C nižší než v červenci 2023. Rekordně vysokou teplotu moře měly v letošním červenci hlavně vodní plochy kolem přehřáté Skandinávie, jako je Norské moře, Severní moře a severní Atlantik. Rekordy padaly také v severním Pacifiku.

Vysoké teploty vzduchu i moří způsobovaly rychle ubývání arktické mořského ledu, jehož bylo v červenci o 10 procent méně než je běžné v tuto roční dobu. To řadí letošní rok na druhou příčku v historii. Také v Antarktidě chybělo velké množství mořského ledu, zhruba 8 procent pod průměrem. Na první dvou místech jsou opět předešlé dva roky, 2023 (-15 %) a 2024 (-11 %).

Co však červenec 2025 ztrácel na předchozí roky, dotahoval v počtu extrémních událostí. Ve velké části Evropy byly naměřeny nadprůměrně vysoké srážkové úhrny, ale Skandinávie, Balkánský poloostrov a jižní Francie naopak zažívaly nadprůměrné sucho související s vlnami veder.

Sucho se týkalo například i západní části USA a Kanady, Arabského poloostrova či východní Asie. Mnoho zmíněných regionů zmítaly četné lesní požáry.

Naopak nadprůměrně vlhké podmínky panovaly na východě a jihu USA, kde zažívají tento rok rekordní množství záplav, včetně těch smrtelných v Texasu. Oběti na životech v souvislosti s rozsáhlými povodněmi hlásili též na indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii.

I když červenec 2025 neznamenal překonání globálních teplotních rekordů, potvrzuje dlouhodobý trend oteplování a klimatických extrémů. Svět čelí stále častějším výkyvům počasí, od extrémních vln veder a epizod sucha po ničivé záplavy.