Hlavní obsah

Neobvyklé teplo v Kanadě. Místní vítr měnil teploty o více než 20 °C za hodinu

Polární vír je letos neobvykle rozkolísaný a přináší teplotní extrémy napříč severní polokoulí. Ve středu se o tom přesvědčili i v západní Kanadě, kde teploty vystoupaly téměř k 20 °C. Neobvyklé oteplení podpořil i místní vítr chinook, který dokáže teplotu změnit o více než 20 °C během jediné hodiny.

Foto: Alamy/Stuart Forster, Profimedia.cz

Pod Skalnatými horami v Kanadě taje sníh (ilustrační foto).

Článek

Nad západním pobřežím Severní Ameriky se v první polovině týdne usadila mohutná oblast vysokého tlaku. Po jejím okraji pak do západní Kanady proudil teplý oceánský vzduch, jehož příliv vyvrcholil ve středu 14. ledna.

Teploty v regionu tak stoupaly o více než 20 °C nad dlouhodobý průměr. V těchto oblastech uprostřed zimy obvykle mrzne i během dne, tentokrát však maxima na řadě míst vystoupala vysoko nad nulu.

Meteorologové dokonce připustili možnost, že by se teplota mohla vyšplhat až na 20 °C, což by bylo v lednu opravdu výjimečné. Hranice 20 °C nakonec pokořena nebyla, i tak ale v regionu padlo několik lednových rekordů. Nejvyšší hodnotu 19,5 °C naměřila stanice Claresholm v jižní Albertě.

Místy však vysoké teploty nebyly jen výsledkem přílivu teplé vzduchové hmoty, ale i jevu známého jako chinook. Jde o teplý a suchý vítr fénového typu, který při západním proudění sestupuje na východní straně Skalnatých hor.

Pojídač sněhu

Nejvýrazněji se projevuje v zimě, kdy může během krátké doby způsobit prudké oteplení a následně stejně rychlé ochlazení. Podobný jev bylo možné sledovat na mnoha stanicích v regionu.

Největší teplotní změny zaznamenali v Yohin Lake v jihozápadní části Severozápadních teritorií. Během pouhých dvou hodin zde teplota vystoupala z -19 °C na +8 °C, což je nárůst o neuvěřitelných 27 °C. Ještě rychlejší byl následný pokles, kdy pouze během jedné hodiny klesla teplota zpět o 23 °C.

Při vysokých teplotách tak obvykle dochází k rychlému tání sněhu a není proto divu, že si chinook vysloužil přezdívku „pojídač sněhu“ (v originále „snow eater“). Kombinace teplého vzduchu a fénového efektu tak vede k rychlé ztrátě sněhu v celé oblasti.

S tím souvisí i další problémy. Teploty se totiž často v noci dostávají pod bod mrazu a tající sníh pak znovu zmrzne, což vytváří nebezpečně kluzké povrchy. Teplé počasí rovněž vede v některých oblastech k extrémnímu riziku lavin.

Nejteplejší lednové počasí od roku 2015 ukončil ve čtvrtek příliv studeného arktického vzduchu od severu. Už o víkendu ale teploty opět porostou nad nulu, což bude dále potvrzovat extrémní kolísavost letošní zimy.

Princip fénového efektu

Fén je teplý suchý padavý vítr na závětrné straně horských překážek (například v Alpách). Na návětrné straně hřebene dochází k nasycení vystupujícího vzduchu a v některých případech i k vypadávání srážek, což se na závětrné straně projevuje oteplením vysušeného vzduchu při jeho nenasyceně adiabatickém sestupu.

V důsledku toho může rozdíl mezi teplotou vzduchu na návětrné a závětrné straně hor dosahovat až desítky °C. Čím je původní vzduch vlhčí, tím větší rozdíl teplot mezi návětrnou a závětrnou stranou nastane. Fén však může nastat i bez vypadávání srážek na návětrné straně pohoří, a to především u nižších horských hřebenů. Na území ČR se může projevit například v závětří Šumavy, Beskyd nebo Jeseníků.

Výběr článků

Načítám