Hlavní obsah

Na konci nejteplejší zimy v historii v Grónsku naměřili -65 °C

Grónská zima je letos plná extrémů. Zatímco leden byl na tomto dánském ostrově nejteplejší v historii, na konci února zde mrazy atakovaly historický rekord. Na jedné ze stanic naměřili pod -65 °C.

Foto: Windy

V Grónsku aktuálně klesají teploty až k -60 °C

Článek

Ve středu 25. února naměřili na stanici Summit Camp uprostřed Grónska -65,3 °C. To je jen o 2 °C více, než je rekord stanice z roku 1992. Zároveň jde o dosavadní nejnižší teplotu této zimy na severní polokouli.

Výzkumná stanice Summit Camp se nachází uprostřed Grónska v nadmořské výšce 3250 metrů nad mořem. Na nízké teploty jsou tu zvyklí, ale ne takové - v únoru se běžně pohybují kolem -40 °C.

Pro srovnání - u jihozápadního pobřeží, kde bydlí většina obyvatel ostrova, se teploty v posledních dnech pohybují kolem průměrných -10 °C.

Skoro rekordní teplota pod -65 °C velmi kontrastuje s dosavadním průběhem zimy na dánském ostrově. Letošní zima byla totiž doposud velmi teplá. Koncem prosince teploty na jihozápadním pobřeží ostrova stoupaly i nad 10 °C. Nad nulou bylo i v noci a některé stanice překonaly noční prosincové rekordy.

Nadprůměrné teploty zůstaly v Grónsku celý leden. Hlavní město Nuuk mělo poprvé v historii lednový průměr teplot nad nulou (0,1 °C). O více než 6 °C nad dlouhodobým průměrem měly všechny stanice na západním pobřeží, některé měly o více než 10 °C vyšší teplotu.

Kvůli klimatické změně se rekordně vysoké teploty objevují v Grónsku stále častěji. To, že po rekordním lednu přišly tak nízké teploty v únoru, může být také stále častější.

Vlivem rostoucích globálních teplot dochází stále častěji k narušení polárního víru. Toto narušení pak může přinášet chladný arktický vzduch do nižších zeměpisných šířek a naopak v Arktidě jsou vysoké teploty. Rozkolísanost polárního víru může mít za následek střídání extrémů nízkých a vysokých teplot.

Cirkumpolární vír

Cirkumpolární vír neboli polární vortex je rozsáhlá atmosférická cirkulace kolem geografických pólů. V zimě zesiluje a pomáhá „držet“ arktický chlad u pólu.

Je charakteristický převážně západním prouděním ve vyšších vrstvách troposféry a ve stratosféře. Jakékoli narušení polárního víru ve stratosféře může mít důsledky, které sahají dále do spodních vrstev atmosféry. Na severní polokouli se může projevit „vylitím“ studeného polárního vzduchu do jižnějších oblastí a přinést mrazivé počasí.

Výběr článků

Načítám