Článek
Ve středu 25. února naměřili na stanici Summit Camp uprostřed Grónska -65,3 °C. To je jen o 2 °C více, než je rekord stanice z roku 1992. Zároveň jde o dosavadní nejnižší teplotu této zimy na severní polokouli.
Výzkumná stanice Summit Camp se nachází uprostřed Grónska v nadmořské výšce 3250 metrů nad mořem. Na nízké teploty jsou tu zvyklí, ale ne takové - v únoru se běžně pohybují kolem -40 °C.
Pro srovnání - u jihozápadního pobřeží, kde bydlí většina obyvatel ostrova, se teploty v posledních dnech pohybují kolem průměrných -10 °C.
Skoro rekordní teplota pod -65 °C velmi kontrastuje s dosavadním průběhem zimy na dánském ostrově. Letošní zima byla totiž doposud velmi teplá. Koncem prosince teploty na jihozápadním pobřeží ostrova stoupaly i nad 10 °C. Nad nulou bylo i v noci a některé stanice překonaly noční prosincové rekordy.
Nadprůměrné teploty zůstaly v Grónsku celý leden. Hlavní město Nuuk mělo poprvé v historii lednový průměr teplot nad nulou (0,1 °C). O více než 6 °C nad dlouhodobým průměrem měly všechny stanice na západním pobřeží, některé měly o více než 10 °C vyšší teplotu.
January 2026 was the warmest year ever recorded in western part of Greenland.
— DMI (@dmidk) February 17, 2026
In Nuuk, the average temp ended up 7,8 °C warmer than normal for Nuuk’s average temp in January. Several other towns are following the same trend.https://t.co/JyvAYGYzWy
#Greenland #ClimateChange pic.twitter.com/myEPHr7j4Q
Kvůli klimatické změně se rekordně vysoké teploty objevují v Grónsku stále častěji. To, že po rekordním lednu přišly tak nízké teploty v únoru, může být také stále častější.
Vlivem rostoucích globálních teplot dochází stále častěji k narušení polárního víru. Toto narušení pak může přinášet chladný arktický vzduch do nižších zeměpisných šířek a naopak v Arktidě jsou vysoké teploty. Rozkolísanost polárního víru může mít za následek střídání extrémů nízkých a vysokých teplot.
Cirkumpolární vír
Cirkumpolární vír neboli polární vortex je rozsáhlá atmosférická cirkulace kolem geografických pólů. V zimě zesiluje a pomáhá „držet“ arktický chlad u pólu.
Je charakteristický převážně západním prouděním ve vyšších vrstvách troposféry a ve stratosféře. Jakékoli narušení polárního víru ve stratosféře může mít důsledky, které sahají dále do spodních vrstev atmosféry. Na severní polokouli se může projevit „vylitím“ studeného polárního vzduchu do jižnějších oblastí a přinést mrazivé počasí.


