Článek
Země se rychle otepluje a nové zhodnocení roku 2025 od WMO to jednoznačně potvrzuje. Posledních jedenáct let zároveň patří mezi jedenáct nejteplejších roků za 176 let systematických měření. Poslední tři roky navíc byly vůbec nejteplejší, s průměrnou globální odchylkou +1,48 °C oproti předindustriálnímu období 1850–1900.
V uplynulých letech jsme se tak výrazně přiblížili limitu globálního oteplování o 1,5 °C, který si jako svůj cíl stanovily státy v Pařížské dohodě. Podle vědců je pravděpodobné, že této hodnoty bude dosaženo již do konce tohoto desetiletí.
Mimořádně teplé roky 2023–2025 měly dva hlavní důvody. Prvním bylo dlouhodobé hromadění skleníkových plynů v atmosféře a klesající schopnost přírodních ekosystémů je pohlcovat. Druhým faktorem byla mimořádně vysoká globální teplota mořské hladiny.
Teplotní anomálie a extrémy v letech 2023-2025
Působení jevu La Niña
Zatímco v letech 2023 a 2024 sehrál významnou roli jev El Niño, při kterém jsou vody v tropickém Pacifiku výrazně teplejší než obvykle, v roce 2025 převládl opačný jev La Niña. Průměrná teplota oceánu klesla o 0,12 °C, přesto zůstala třetí nejvyšší v historii měření.
Vědci přičítají mírné zpomalení globálního oteplování právě působení La Niñy, která ve druhé polovině roku zmírnila teplotní extrémy nad tropickým Pacifikem, Atlantikem i Indickým oceánem.
Zároveň však zdůrazňují, že jde pouze o přirozenou krátkodobou variabilitu, která nemá zásadní vliv na dlouhodobý trend. Podle nové studie dosáhl v roce 2025 obsah tepla uloženého v oceánech rekordních hodnot, což lépe odráží jeho dlouhodobou akumulaci v klimatickém systému.
Abnormálně teplé polární oblasti
Podle zprávy evropské služby Copernicus mírně nižší teploty v tropických oblastech byly v roce 2025 do značné míry kompenzovány extrémně vysokými teplotami v polárních regionech. Roční průměrná teplota dosáhla v Antarktidě nejvyšší hodnoty v historii měření, zatímco v Arktidě šlo o druhou nejvyšší zaznamenanou hodnotu.
Polární oblasti byly v roce 2025 výrazně nadprůměrně teplé.
Oba regiony zároveň čelily výraznému úbytku ledu. V únoru klesla celková plocha mořského ledu na severním i jižním pólu na nejnižší hodnotu pro dané roční období od začátku satelitních pozorování. V Arktidě byla měsíční rozloha mořského ledu rekordně nízká také v lednu, březnu a prosinci.