U obou pólů planety uplaval kilometr. K otužování přivedla Kladeňana zrada ve firmě

V polovině minulé dekády se Filip Jícha starší dostal v podnikání do úzkých. Otec pětihlavé rodiny s hypotékou na dům hledal odpověď na to, jak řešit hrozící ztrátu firmy. O tu ho chtěl tehdy podle jeho slov připravit jeden z kolegů, stres mu pomohlo uvolnit právě otužování.

„Potkal jsem tehdy dávného kamaráda, a tak jsem se k němu připojil s tím, že po dlouhé době pokecáme. Jenže jsme přišli k rybníku a on se tam začal svlékat,“ směje se vzpomínce Jícha.

Tehdy prý do vody ještě nevlezl, ale s kamarádem, kterého zařadil mezi „blázny“, přece jen pár slov o smyslu otužování prohodili. Aspoň tolik, aby byl červíček nasazen, a nakonec ho studená voda opravdu zlákala.

„Týden od týdne jsem si říkal – tentokrát už naposledy,“ přiznává dnes špičkový otužilec. Jako metu si pak stanovil ikonický prosincový Memoriál Alfréda Nikodéma, po kterém to zamýšlel definitivně zabalit. Došlo ale opět na slova kamaráda, který má jeho vášeň na svědomí.

„Říkal mi – budeš na vodě závislý. A dnes se naše dovolené řídí tím, kde je jaký rybník či jezero,“ přidal zimní plavec i postřeh o mnoha druzích vody, které se naučil rozlišovat.

Krize ale prý také měl. „Já nejsem plavec, jsem původem fotbalista, kterému kvůli četným operacím kloubů zůstalo plavání jako jediný sport, který může dělat. Plavat jsem se ale začal učit až před padesátkou, a když to neumíte, tak se s tím perete.“

Zálibou, která mu před lety dokázala pomoci i s „návratem do hry“ v profesi, postupně nakazil téměř celou rodinu. Na některých z četných mrazivých výkonů z posledních let se totiž podíleli manželka Markéta, dcera Barbora i nejstarší syn Filip. Ten už má za sebou La Manche; zdolal ho v devatenácti letech. Sedmnáctiletá Barbora se letos v únoru zúčastnila s otcem plavby na jižním pólu. Na rozdíl od bratra ale pravidelně závodit nehodlá, aspoň zatím.

„Syn rychle vyrostl a začaly se mu trhat podkolenní šlachy. Hrál tenis a doktoři mu ze dne na den zakázali dělat i obyčejné dřepy. Dva roky se trápil, a tak jsem mu jednou řekl, ať jde se mnou. Když zjistil, že mu studená voda dělá dobře, doktoři mu to posvětili,“ popisuje otec Jícha moment nástupu další generace. Právě přes syna se od otužování dostal i k závodění.

„Rodiče dnešních mladých to mají těžké, sociální sítě a počítačové hry jsou obrovský soupeř. Budu-li ale ležet na kanapi s lahváčem, tak je určitě nepřesvědčím,“ zastává Filip Jícha názor, že slova hýbají, ale příklady táhnou. V případě muže, jehož výkony světových parametrů čerstvě doplnila i tuzemská rekordová databanka v Pelhřimově, to platí dvojnásob. Lidí, kteří dokázali zdolat v plavkách v ledové vodě Arktidy a Antarktidy měřený kilometr, je na celém světě jen třináct.

„Lidský organismus, respektive střední ucho, je stavěný na teploty, které jsou v plusu. Jakmile se dostane do minusu, tekutina ve středním uchu začíná tuhnout a pro mozek jsou to vlastně chybné informace. Podchlazení přichází naráz, nemáte žádné symptomy, stále se cítíte báječně. Ale jak dostáváte chybné informace, můžete začít dýchat vodu, můžete mít pocit, že plavete nahoru, přitom plavete dolů. Jsou to vlastně hrozně nebezpečné věci, které přicházejí najednou,“ upozorňuje Jícha na nebezpečí plavání v extrémních podmínkách.

Přesto zvládl v Severním ledovém oceánu uplavat kilometr stejně jako před měsícem u Antarktidy. Zatímco u Špicberků plavala vedle syna Filipa i jeho žena Markéta, oba 250 metrů, u jižního pólu se místo matky do vody odhodlala dcera Barbora, předtím otužováním prakticky nedotčená. Na výpravu se spolu s otcem a bratrem vydala původně jen jako doprovod, ale neodolala povzbuzování organizátorů expedice.

„Prý za celou dobu nebyl na expedicích nikdo, kdo by do té vody nevlezl, tak ji takovým způsobem nahecovali a namotivovali, že se rozhodla, že bude plavat taky,“ říká Jícha. Zvládla 50 metrů, její starší bratr, který loni jako devatenáctiletý přeplaval Lamanšský průliv, uplaval 250 metrů.

Otec rodiny otužování doporučuje, i když by si lidé měli uvědomit, že s každou novou sezonou budou začínat skoro od nuly. „Je nutno říct, že nejste otužilcem nebo zimním plavcem na celý život. Každý rok musíte najít motivaci do té studené vody začít lézt. Sice už víte, co to s vámi udělá, ale ta odolnost se musí neustále obnovovat. Je to dovednost, kterou když nebudete trénovat, tak o ni přijdete,“ uzavírá Jícha.