Splnění klučičího snu: Elektrická formule už umí dostat publikum do varu

V sobotu 6. května proběhl závod formule E v monackém Monte Carlu, který pro někoho možná překvapivě zaplnil tribuny. Nejeden muž možná v dětství snil o tom, že jednou spatří na vlastní oči nějaký závod v ulicích miniaturního knížectví, které je svou rozlohou skoro dvakrát menší než newyorský Central Park.

Realitou je, že pokud netrvá divák na tom, že musí jít nutně o závod formule 1, tak pořádně ušetří. Závod formule E v Monte Carlu přijde na pár desítek eur. Mě konkrétně na jedné z lepších tribun na 30 eur, tedy zhruba sedm stokorun. Pokud byste si chtěli dopřát podobný zážitek s monoposty formule 1, vaše peněženka by vykrvácela nesrovnatelně více. Mluvíme o tisících korun za kvalifikaci a často i desetitisících korun za samotný závod.

Hned počátkem článku se musím přiznat, že motorsport sice každý víkend nesleduji, ale jsem fanoušek moderních technologií. Solární nabíječku jsem měl během cest do Střední Ameriky na batohu už v době, kdy se fotovoltaické panely nacházely v Česku jen na domech těch největších nadšenců. Když se tak naskytla šance vidět na vlastní oči závod elektrické formule v Monte Carlu, neváhal jsem. Zrovna v tomto místě má totiž tento motoristický zážitek více rozměrů.

Monako je drahé, neskonale drahé. Daňový ráj pro bohaté a vlivné, past na peněženky pro nás zbylé, chtělo by se špatně zarýmovat. Naštěstí z francouzského Nice to je vlakem méně než půl hodiny a jen asi 50 korun za lístek. Že se budete v den závodu „trochu“ mačkat, asi netřeba dodávat. Za ubytování a případnou večeři však v Nice ušetříte mnoho tisícikorun, takže pro běžného člověka není úplně co řešit. A pro ten šťastnější zbytek populace je to často zejména o tom být v Monaku během závodu vidět. Zkrátka jiný svět.

Formule E zatím stále ještě nepřitahuje takové davy jako formule 1. I proto návštěva těchto závodů nezahrnuje nutně až takové plánování, jako kdybyste chtěli v Monte Carlu sledovat „efjedničky“, a láká tak mnoho tátů s dětmi, kteří chtějí dát svým ratolestem zážitek v podobě závodů, které nutně nezbankrotují celou rodinu. Formule E se tak stává vstupní branou do motorsportu pro mnoho nových potenciálních nadšenců a věkový průměr diváků je až nápadně nižší.

„Nemohli jsme si to nechat ujít, jsme z Toronta a milujeme závody všeho druhu. V Monaku trávíme tři týdny a v Evropě pak celkem půl roku. Odmítáme platit ty peníze, co si tu účtují za formuli 1, ale tohle je pro nás úplně ideální. Formuli E sledujeme letos už třetí sezonu,“ říká mi 55letá Kanaďanka Kate, která sedí hned za mnou se svou rodinou a je v bublině okolo mě jednoznačně nejstarší. Jedním dechem dodává, že jsou všichni fanoušky elektromobility a mají doma hned dvě tesly.

„Ten zvuk monopostů je pro nás sice stále ještě trochu úsměvný, ale ty závody jsou čím dál tím zajímavější. Stáje, které dominují jednu sezonu, můžou tu další zcela propadnout,“ říká mi usměvavá Kanaďanka, když se loučím, abych se po kvalifikaci podíval do zákulisí závodu a alespoň v rychlosti nahlédl do zázemí jednotlivých stájí.

Specifik formule E je skutečně mnoho, ale za zmínku stojí třeba to, že za víkend mohou piloti na svém monopostu využít maximálně dvě sady gum. V závodě musí samozřejmě myslet i na stav nabití vozu, aby se během závodu nevybil, což bylo zejména během předchozích ročníků hlavním předmětem úsměvných debat. Pokrok jde však kupředu.

„Formule E mají teď něco okolo 470 koní, maximální rychlost už létá přes 300 km/h a proti předchozí generaci jsou zhruba o 60 kilogramů lehčí,“ dozvídám se u boxu jedné ze stájí.

Pokud vás zajímá, jak probíhá nabíjení elektrické formule, tak i tam jdou trendy kupředu. Zatímco dříve byl pro nabíjení nutný ochranný oděv, letos už je nabíjení skoro až nudně sterilní. „Tlak na rychlost a efektivitu nabíjení se letos proměnil v to, že se monopost z nuly do plného nabití dostane přibližně za 45 minut. Obvykle ale piloti dobíjí ze zhruba 20 procent na nějakých 90, to trvá do půl hodiny,“ popisuje mi Bas Benx ze společnosti ABB, specializující se na rychlodobíjení elektromobilů.

A nejde asi jen o tento pokrok. Kouzlo formule E spočívá i v tom, že dochází k většímu množství akce na samotném závodním poli. V motorsportu výrazně zběhlejší novinářský kolega mi nadšeně popisuje, jak dochází ve formuli E v Monaku k násobně více předjetím než ve formuli 1, což je jeden z důležitých aspektů divácké přitažlivosti závodu.

A jako by chtěl jeho slova dosavadní lídr letošní sezony, novozélandský pilot Nick Cassidy, potvrdit. Ten sice do závodu odstartoval až z deváté pozice, ale i tak dokázal dojet do cíle jako první. Jen tak pro porovnání, web racingnews365 uvádí, že v posledních dvou desítkách let dochází v závodech formule 1 v Monte Carlu v průměru jen ke 12 předjetím během celého závodu. Posun z deváté na první příčku je tak něčím takřka nemyslitelným.

Hlavním poselstvím formule E v Monte Carlu ale letos bylo primárně to, že už elektrická formule konečně dokáže zaplnit ochozy luxusácké metropole a průběh samotného závodu dokáže dostat diváky do varu. Navíc, jak říká technologický ředitel formule E Eric Ernst, tyto závody jsou trochu i o něčem jiném.

„Už zhruba rok měříme spotřebu elektřiny na našich závodech a snažíme se i pohlížet na to, kde lze snížit spotřebu tak, aby byly naše závody udržitelnější. Měříme nejen to, kolik spotřebují samotné vozy, ale třeba i naše přenosy do světa či samotné zázemí závodu. Jsme teprve ve fázi sbírání dat, která jsou ovlivněna samozřejmě i teplotou či počasím, ale je dobré ta čísla znát, abychom do budoucna věděli: ‚Hele, tady lze nějakou tu energii ušetřit,‘“ popsal pro Novinky.cz Ernst trochu jiný přístup k modernímu motorsportu.