Půlstoletí nevynechal jediný zápas oblíbeného týmu. Kvůli fotbalu mu ztroskotalo i manželství

Svůj první zápas Birminghamu viděl Shannon, který pracuje jako řidič, ve čtyřech letech. „Rodiče mě vzali na fotbal někdy v sezoně 1962/1963. Zamiloval jsem se do toho a od té chvíle jsem chodil pořád. Několik let jsem dělal i maskota,“ sdělil agentuře AP s tím, že klání svého srdečního klubu nevynechal od roku 1974.

„Jediná věc, která mě zastavila, byla koronavirová pandemie. V té době ale zápasy nemohl pochopitelně navštěvovat nikdo,“ dodává.

Za dlouhých 49 let, během nichž Shannon nevynechal jediný domácí ani venkovní zápas, jeho oblíbený klub vystřídal celou řadu soutěží.

Birmingham City viděl hrát v tehdejší Football League First Division, Football League Second Division i Football League Third Division.

Poté rovněž v nynější nejvyšší anglické lize Premier League či ve druhé nejvyšší Championship, v níž se Blues, jak se klubu podle barvy dresů přezdívá, nacházejí nyní. A opomenout rovněž nelze všechna utkání v domácích pohárech FA Cup a League Cup.

Právě v posledně jmenovaném poháru dokázal Birmingham City ve finále ve Wembley v roce 2011 porazit Arsenal, což Brit považuje za dosud největší klubový úspěch.

„Byl to nejlepší den mého života,“ má jasno.

O tom, jak je pro něj důležité fandit svému klubu, dokazuje skutečnost, že návštěvu zápasu nesčetněkrát upřednostnil před rodinnými oslavami, a jednou se dokonce nechal propustit z nemocnice, aby stihl odcestovat na venkovní zápas do Swansea.

A aby toho nebylo málo, oddanost fotbalu je dle jeho slov i důvodem, proč mu ztroskotalo manželství.

„Jsem šťastně rozvedený se ženou, která fandila Aston Ville. Říkávala, že mám Blues raději než ji,“ směje se otec dvou synů. Asi příliš nepřekvapí, že jednoho z nich (třiadvacetiletého Andrewa) pojmenoval podle názvu domácího stadionu Birminghamu (St. Andrew’s stadium).

„Skončím pouze v případě, že už se fyzicky nebudu schopen dostat na stadion. Nevím, kolik jsem za fotbalové zápasy utratil peněz, ale bude to hodně. Je lepší to nepočítat,“ uzavírá Brit.