Za Jágra jsem zaplatil miliony, přiznává fanda českého hokejisty, kolik ho už stály kartičky s osmašedesátkou

S kartičkami začal Fuk už v první třídě základní školy. To mu ale vydrželo jen pár let. „Pak jsem měl drobnou pauzu – patnáct, dvacet let. A zhruba před dvanácti lety jsem se k tomu vrátil,“ vypráví s tím, že už v dětství sbíral hokejisty Pittsburghu Penguins i Jágra. „A víceméně mi to zůstalo dodnes. Pittsburgh jsem omezil, protože Jágr je přece jen finančně náročnější, a zvýšil jsem level. Sbírám i jeho hokejky. Ty hrané,“ vysvětluje.

Kartiček s jedním z nejlepších hokejistů světa má přes tři tisíce. A k tomu 13 hokejek. Tu poslední získal v sobotu na setkání sběratelů kartiček v Olomouci. „Každá karta je ale jiná. To je základ. Samozřejmě mám řadové za deset, patnáct korun, ale i ty za desetitisíce.“

K tomu, aby měl jednou všechny karty s Jágrem, má Fuk daleko. Na světě jich je totiž přes deset tisíc. „Nejsem ani v polovině a obávám se, že tam nikdy nebudu, protože už sbírám čistě jen ty, na nichž je jen Jágr. Karty, kde je někdo další, nesbírám,“ přiznává.

Fuk nepopírá, že je Jágrem fascinován už od dětství. „Byl to první Čech, který se prosadil do Pittsburghu. Je to největší česká legenda, a to je důvod, proč jsem k němu tíhl. A když se vrátil z Ameriky, tak jsem za ním začal jezdit i na zápasy. Dokonce jsem byl v Pittsburghu, když mu tam vyvěsili dres. Splnil jsem si tak dětský sen, byl to wow zážitek. Husina mi šla po zádech. Bylo neskutečné být u toho, když mu tleskalo plné hlediště,“ svěřuje.

Kolik přesně už jeho vášeň stála, Fuk neřekne. „Hodně,“ směje se a přikyvuje na statisíce. „Spíš miliony,“ špitá a pokračuje: „Naštěstí přítelkyně má podobnou drobnou úchylku. Podporuje mě a bere to sportovně. Dokonce se mnou jezdí i na hokej, baví ji to.“

Podle Fuka nejde říct, zda je lepší sbírat kartičky, mince nebo třeba známky. „Každý sbírá něco jiného. Mně se líbily ty kartičky, obrázky se zpocenými hokejisty. Někomu se zas líbí známky, protože jsou menší a mají hezká alba. Každému se líbí něco jiného. Někdo sbírá auta, někdo ženský, my sbíráme hokejisty,“ říká.

Jako ryba ve vodě se mezi sběrateli kartiček cítí i Michal Svoboda z Prahy, který od známek, odznaků a angličáků v dětství přešel před 30 lety ke kartičkám. „Začal jsem hokejem, hlavně českým, protože jsem ty hráče lépe znal. Ale sbíral jsem i levnější série hráčů z NHL. To se daly ještě pořizovat, dneska stojí řadovka dvě i tři sta, a každý chce jenom prodat,“ zmiňuje.

Přiznává, že když začínal, byly to pro sběratele kartiček romantické časy. „Tehdy se měnilo, dnes se jen prodává,“ krčí rameny Svoboda, jehož sbírka má minimálně pět nul.

„Je to něco mezi úchylkou a vášní. Sběratelství je krásné, protože je to únik z reality všedního dne, a když se v tom můžu hrabat, tak…,“ zasní se sběratel, jehož současnou prioritou jsou karty formule 1 a tenisté. Kolik za sbírku utratil, neví, ovšem připouští, že by to mohly být miliony. „Kdyby doma věděli, co jsem do toho dal, tak se zblázní,“ šeptá Svoboda.

Hokejové karty neminuly ani dalšího Pražáka, Miroslava Blažka (55). I on s jejich sháněním začal po sametové revoluci a jak jinak než s hráči kanadsko-americké NHL. „Tehdy tady na tom ujížděl skoro každý,“ objasňuje bývalý hokejista, který nakonec zakotvil u Slavie Praha.

Nejprve začal sbírat její hokejové karty a později k nim přidal i ty fotbalové. Jen jeho hokejová sbírka obsahuje asi 22 500 karet, což z ní dělá zřejmě největší sbírku svého druhu v Česku. „Jsem šťastně rozvedený, takže u mě je to dobrý,“ naráží Blažek na to, že mu doma nemá kdo vyčítat, kolik toho už za kartičky zaplatil.

„Člověk do toho musí být zapálený, protože ty peníze, co do toho vrazíte, nikdy nedostanete zpátky,“ upozorňuje sběratel, který už nic jiného než karty Slavie sbírat nebude. „Zůstanu u ní. Nemám peníze a ani tiskárnu na ně,“ směje se Blažek.

I on dorazil v sobotu do útrob SŠ polytechnické v Olomouci na první, respektive třetí festival sběratelských karet. „První dva ročníky jsme pořádali v menším měřítku před lety. Pak přišel covid a utnul plány na rozšíření. Teď bychom z toho ale chtěli udělat tradici a pořádat obdobná setkání jednou až dvakrát za rok,“ plánuje organizátor festivalu Vladislav Mrňka, který kartičky sbírá i vyrábí.