Článek
Pošťuchování, škádlení a hádky mezi sourozenci jsou běžné, hlavně v období, kdy je jim -náct nebo dospívají. „Problém je, že řada rodičů ignoruje týrání nebo ho zlehčuje jako pouhou sourozeneckou rivalitu,“ upozorňuje americká klinická psycholožka Nicole LePeraová.
„Týrání sourozenců jde mnohdy ruku v ruce s tím, že rodiče často nejsou doma, nebo s citovým zanedbáváním z jejich strany. V takových rodinách bývá hodně stresu a chaosu. Dětem chybí emoční spojení a bezpečí,“ doplňuje.
Kde se to v těch dětech bere?
Řada dětí netuší, že násilí mezi sourozenci, ať už na straně násilníka nebo oběti, není normální. Běžně totiž napodobují jednání rodičů, kteří se takto k sobě chovají.
Když dětem chybí pečovatel, kterého potřebují, cítí bezmoc. „Jeden ze sourozenců pak může chtít vychovávat ostatní. Stává se dominantním a ovládajícím,“ upozorňuje odbornice.
Terčem agrese bývají sourozenci, kteří jsou laskaví, rozumní, tiší nebo se chovají, jako by jim zneužívání nevadilo.
Jak se násilí mezi sourozenci projevuje
Násilí mezi sourozenci bývá psychické i fyzické, s různou intenzitou a závažností.
- Ponižování, nadávky, šikana
Trápení sourozenců může zahrnovat vyhrožování, šikanu v podobě výsměchu za emoce, které sourozenec prožívá, nebo sprosté nadávky. Podle Nicole LePeraové je časté pravidelné zesměšňování, zostuzování a upozorňování na fyzické rysy či něco velmi citlivého.
- Fyzické nebo sexuální zneužívání
Sourozenecká agrese se projevuje také jako fyzické trýznění, bitky, osahávání nebo různé formy sexuálního zneužívání.
- Chronické ponižování
Další formou je dlouhodobé, opakované ponižování formou tlačení oběti k tomu, aby dělala věci, které jí nejsou příjemné, nebo cokoli, co ji zbavuje důstojnosti, zpravidla před očima dalších lidí.
- Nátlakové experimentování
Krutou formou zneužívání sourozenců je porušování jejich hranic maskované za hru nebo pouhou zvědavost. „Říkám tomu nátlakové experimentování. Je to třeba zavírání sourozence v temné místnosti,“ uvádí psycholožka příklad.
Proč to rodiče nevidí
Že k agresi mezi sourozenci dochází, někteří rodiče skutečně nemohou vidět, protože jednoduše nikdy nejsou doma. „Moc pracují, nebo i doma jsou, ale v jiné místnosti, soustředí se na něco jiného než na děti. Někteří vidí, ale nedochází jim, že jde o zneužívání. Chování dětí jim přijde normální, protože jako děti zažívali totéž,“ vysvětluje LePeraová.