Hlavní obsah

Rodinné přestřelky: Od malicherností po rozsáhlé bitvy

6:17
6:17

Poslechněte si tento článek

„Pořád ses nepoučil a fandíš Spartě?“ „My bychom děti vychovávali jinak.“ Na první pohled nevinné věty dokážou poklidný čas s rodinou proměnit v psychothriller. Nebezpečí hrozí, i pokud dojde na politiku a staré křivdy.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Místo lásky a podpory, i to by mohlo být synonymem rodiny. Někdy však spíš připomíná minové pole. Konflikty jsou sice běžnou součástí života a neměly by nás překvapit. Jenže realita je taková, že s příbuznými se hádáme častěji než s přáteli. Proč tomu tak je, vysvětluje Magdalena Dostálová, psychoterapeutka z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Odpověď je podle ní jednoduchá – rodina nám je daná, narodíme se do ní a nikdo si ji nevybírá. A právě tato nevyhnutelnost povzbuzuje konflikty.

„Přátele si často volíme na základě podobnosti našich názorů či náhledů na svět a nechceme o ně přijít, proto jsme ve volbě slov a témat mnohem opatrnější,“ upozorňuje odbornice na základní rozdíl. Vztahy s rodinou jsou založené na hlubokých poutech a při střetu emocí se může vyvinout silnější konflikt.

Roli zde hrají i mezigenerační názorové posuny. A mezi nejbližšími také máme menší zábrany, a tak často vypustíme z úst něco, co bychom mezi „cizími“ nevyslovili.

Respekt jako základ

Realita je, že neexistuje rodina, kde by nebyly nějaké „třecí plochy“. Každá má ty své. Někde jde o malé hádky ohledně termínu dovolené. Náročnější už bývají pomyslné bitvy, které se týkají rozdílných hodnot nebo očekávání. Velmi třaskavé také bývají otázky týkající se výchovy a v poslední době stále intenzivněji i politiky.

Konkrétně politika jako rozdělující faktor se týká Čechů obecně, což potvrzuje i průzkum Psychologického ústavu AV ČR z loňského roku.

Naopak největším pojítkem je pro náš národ sport (hokej vyhrává nad fotbalem), kultura a solidarita. I když i kvůli fotbalu se dokážou rodiny pohádat, a nezřídka dost ohnivě.

Při konfliktu je nejdůležitější situaci neeskalovat. „Naopak se snažte na půdu výbušných témat nevstupovat. Zároveň i mezi rodinami existují výjimky – jsou takové, kde jsou schopni se pohádat, mít rozdílné názory, a přesto mít jasno v tom, že se mají rádi a jsou pro sebe vzájemně velmi důležití,“ upozorňuje psycholožka Magdalena Dostálová. Klíčovou ingrediencí vedoucí ke smíru je podle ní respekt. A to i k odlišným názorům.

Nepřestaneme si přece druhého vážit jen proto, že se názorově nachází jinde než my. Naopak se s ním můžeme pustit do rozhovoru a zjistit, proč si myslí to, co si myslí.

„Pojmenujeme-li to, říkáme: Mám tě rád a zajímá mě, jaký máš názor. Ale nemusím s tím vždycky souhlasit. Stejně jako ty nemusíš souhlasit vždycky se mnou,“ vysvětluje psycholožka.

O politice zlehka

Máme se ale pořád co učit, zvlášť když jde o hádky ohledně politiky. Tu 60 procent Čechů označilo za hlavní rozdělující faktor. Až daleko za ní jsou finance, národní povaha či válka na Ukrajině. Každý z nás už nejspíš zažil rodinný oběd, kde se někdo urazil po debatě o volbách, daních, důchodech nebo korupčních aférách. I u nás doma jsme vedli s rodiči tyhle rozhovory, někdy i hodně hlasitě (ještěže jsme nežili v paneláku).

Jenže co když se situace trochu zamotá? Třeba si vaše dospělé dítě, které jste od malička vedli k určitým hodnotám, přivede domů partnera z rodiny s odlišným politickým názorem? Zatímco vy vidíte v minulém režimu cenzuru a fronty na banány, jeho blízcí vzpomínají na klid, pořádek a jistoty. A najednou máte pocit, že každá návštěva je jako hra v minovém poli – nikdy nevíte, kdy vám ujede jazyk a rozjede se hádka o minulosti, kterou si každý pamatuje úplně jinak. Má to vůbec řešení, které by nevedlo k definitivnímu rozkolu?

„V některých rodinách různé názory na politiku skutečně mohou stát za nepřekonatelnými rozpory. Otázka však je, zda je nutné tyto spory stále vyvolávat. Když vnímáme, že jsme třeba na poli politiky či ideologie dlouhodobě názorově neslučitelní, je dobré se těmto tématům začít cíleně vyhýbat. Existuje přece mnoho jiných, neutrálních témat,“ doporučuje Dostálová.

Generační propast

Ustát si svůj vnitřní klid a neutralitu není však vždy snadné. Karolíně je sedmadvacet let, žije v Praze a pracuje na dálku jako grafička. Snaží se žít vědomě – recykluje, omezuje maso, chodí na terapie, volí zeleně orientované politiky. Její otec Milan se blíží důchodovému věku, miluje tradiční pořádky, autority, televizní zprávy a knedlo vepřo zelo. Obdivuje populistické politiky a věří, že líp už bylo. I když se mají v jádru rádi, jejich generační střet je každý víkend servírován hned po nedělním vývaru.

Milan rád provokuje, zvláště když Karolína mluví o rovnosti pohlaví, environmentální úzkosti nebo duševním zdraví. V tu chvíli se začne ironicky pochechtávat a pronáší věty typu: „Za nás se to řešilo pivem, a ne psychologem.“ Karolína mu oponuje: „Možná právě proto jsi nikdy neřekl, jak ses cítil, když ti děda pořád říkal, že chlapi nebrečí.“ A když přijde řeč na politiku, ekologii nebo očkování, debata eskaluje. Dva vesmíry, stejná rodina.

Anketa

Kvůli čemu se s příbuznými nejčastěji hádáte?
Kvůli politice.
17,2 %
Kvůli partnerům.
0 %
Kvůli výchově dětí.
17,2 %
Kvůli starým křivdám.
24,1 %
Kvůli sportu.
3,4 %
Kvůli pohledu na svět.
24,1 %
Kvůli ekologii.
0 %
Kvůli něčemu jinému.
14 %
Celkem hlasovalo 29 čtenářů.

Každý z nich má jiný informační svět. Každý chce druhého „převychovat“. Jejich střety jsou časté a nikdy nezmizí z rodinných oslav. Po hádce ale vždy přijde smíření – třeba přes babiččin jablečný štrúdl nebo společné vzpomínání na dávnou dovolenou.

„Nedokážeme se shodnout na ničem – ale možná právě proto si navzájem rozšiřujeme obzory. On mi připomíná, že nejsem vždycky chytřejší jen proto, že mám Google. A já jemu, že svět se mění, i když si to nepřeje,“ říká Karolína.

Do výchovy mi nemluv

Rodinný boj mezi rodiči a dospělými dětmi ještě přitvrzuje, když jde o výchovu další generace.

„Často si s klienty vyjasňujeme, kdo má zodpovědnost za výchovu dětí. A jsou to vždy rodiče, nikoli prarodiče. Ti by neměli proti nastaveným výchovným zásadám nijak výrazně vystupovat,“ upozorňuje psycholožka. Neznamená to však, že by ti nejmenší neustáli fakt, že zásady jsou doma jinak nastaveny než u babičky a dědy.

Prarodiče mohou trochu rozmazlovat – a rodiče o tom také se svými dětmi můžou takhle mluvit. Vysvětlit jim, že u prarodičů mají volnější režim a dovoleno to, co doma úplně ne. „Hranice a řád ve výchově, který je tak důležitý, mají držet rodiče,“ dodává psycholožka.

Někdy se to zdá přetěžké, ale stojí za to najít zlatou střední cestu. V případě rodinné pohody to namísto konfliktů zkrátka chce více empatie než pravidel – a to na obou stranách. Možná to nezmění svět, ale rodinná setkání budou o dost klidnější.

Jak zvládat třecí plochy?

Komunikujte s druhým jasně

Je dobré mluvit srozumitelně o tom, čím se zabýváme, na co myslíme, co nás oslovuje a čemu nerozumíme. Neznamená to přitom, že se vždycky shodneme nebo že nebudeme mít odlišné názory.

Stanovte hranice

Najděte hranice jak pro diskusi samotnou, tak pro důraz v hlase či výběr tématu. Pokud víte, že je nějaké výbušné, raději se mu cíleně vyhněte.

Omluvte se

Urazili jste během konfliktu druhou osobu? Naučte se vyjádřit lítost. Někdy úplně stačí (nebo je to aspoň skvělý začátek) pouhé „promiň“.

Přepněte do zóny ticha

Pokud i přes četné pokusy nezvládnete udržet konverzaci bez ničivých hádek, dočasným řešením je utlumení kontaktu. „Nebudeme přece trápit sami sebe ani druhou stranu. A leckdy se stává, že čas ostré hrany obrousí a to, co se zdálo neslučitelné, se může změnit,“ radí psycholožka Magdalena Dostálová.

Související témata:
Mezigenerační vztahy

Výběr článků

Načítám