Článek
Láska k ženatému muži přináší řadu ústupků. A zatímco léto přeje novým známostem a románkům, pro milenky mužů, kteří mají rodiny, může být naopak jedním z nejtěžších období roku. „Mění se, byť jen dočasně, priority, a to často staví druhou ženu do pozice, kdy se musí přizpůsobit jeho možnostem ještě víc,“ vysvětluje certifikovaná koučka a párová poradkyně Tereza Bánský.
Změna se týká i samotné komunikace. Když muž tráví více času s rodinou, nemá tolik příležitostí psát zamilované zprávy nebo si dlouze telefonovat. Kontakt, který byl během roku samozřejmostí, najednou slábne. Místo společných plánů přichází čekání a s ním nejistota, jak vlastně vypadá jeho život ve chvílích, kdy jsou od sebe.
Ještě bolestivější může být situace, kdy děti odjedou na tábor nebo k prarodičům a muž přesto tráví dovolenou s manželkou. Rodinný pobyt se dá vysvětlit dětmi. Čas, který spolu manželé tráví pouze ve dvou, už mnohem hůř.
Právě v takové chvíli může druhá žena začít pochybovat o tom, jaké místo v jeho životě skutečně má.
Příběh o tom, že jednou bude všechno jinak
Přestože podobná zkušenost bolí, sama o sobě ale ještě nemusí znamenat konec. Proti prázdninovému zklamání stojí všechny předchozí chvíle, kdy všechno vypadalo úplně jinak. Postupně tak vzniká příběh, který dává dalšímu čekání smysl.
„Naše láska je výjimečná. Takovou sílu, kterou prožíváme, nikdo nedokáže pochopit.“
Nebo: „Už jsme toho spolu za ty 4 roky překonali tolik, teď to přece nevzdám. Nechci, věřím, že už se rozvede.“
Časté je také vysvětlení: „Jsou spolu jenom kvůli dětem. Až vyrostou, budeme spolu. Teď to prostě nejde.“
Tyto věty pomáhají překlenout další zklamání a udržují při životě představu, že současné uspořádání je jen dočasné a skutečný společný život teprve přijde.
„Mnoho žen ve skutečnosti nezůstává proto, že by jejich vztah byl jen růžový. V určité fázi se k opojení přidají i pochybnosti, samota a hněv. Zůstávají proto, že jsou zamilované do budoucnosti, kterou si představují,“ vysvětluje Tereza Banský.
Čtyři roky čekání mohou být důvodem čekat pátý
Čím déle to celé trvá, tím více toho žena případným odchodem opouští. Nejde jen o samotného člověka, ale o společné roky, zážitky, energii a plány, které se s ním postupně spojily.
Význam toho, co už lidé do vztahu vložili, potvrzuje i výzkum, ve kterém autoři zjistili, že se závazkem ke vztahu souvisí vedle spokojenosti a vnímaných alternativ také to, kolik už do něj člověk investoval.
Věta „čekám už čtyři roky“ tak nemusí vést k rozhodnutí odejít. Může se naopak změnit v argument, proč ještě chvíli vydržet. Odejít totiž zároveň znamená připustit, že společná budoucnost, kvůli které žena čekala, možná nikdy nepřijde.
„Milenky často nečekají na muže. Čekají na život, o kterém věří, že začne, až se on rozhodne,“ doplňuje párová poradkyně.
Když se vlastní život začne řídit jeho kalendářem
Čekání přitom nemusí být zpočátku nijak nápadné. Nechá si volný víkend pro případ, že by partner mohl přijet. Jindy změní vlastní plány, protože se nečekaně uvolnil on. Postupně se může stát, že místo vlastního programu stále častěji čeká na jeho možnosti.
„Za varovný signál ve své praxi považuji chvíli, kdy žena přestane žít svůj život a vše se odvíjí od toho, kdy může, co udělá a nabídne on.“
Důležité jsou také sliby, které měly vztah někam posunout. Společné bydlení, odchod od manželky nebo jiný konkrétní krok může mít svůj termín, jenže ten se opakovaně odsouvá. Pokaždé se najde důvod, proč tentokrát změna nebyla možná, a čekání pokračuje.
Podle koučky Terezy Bánský pomáhá oddělit představy o budoucnosti od toho, co se skutečně děje. „V práci s klientkami v podobné situaci se učíme zaměřovat na dvě věci. Vytvářet si vlastní svět bez partnera, čas na přátele, výlety, koníčky, dovolené a držet si v tom určité hranice. A také rozlišovat sliby a přání od skutečných činů.“
Anketa
Nečekat jen na jeho rozhodnutí
Ke změně přitom žena nemusí dojít až ve chvíli, kdy přestane být zamilovaná. Podle zkušeností Bánský bývá impulzem často konkrétní situace, kterou už nedokáže přejít stejně jako ty předchozí. Další nesplněný slib, lež nebo například dovolená, která ji donutí sundat růžové brýle a podívat se na vztah takový, jaký skutečně je.
„Nikdy neříkám: ‚Opusťte ho.‘ A než analyzovat jeho rozhodnutí, vedu klientky, aby zkoumaly ta svá.“
Místo neustálého přemýšlení nad tím, kdy se rozhodne on, se tak pozornost obrací k samotné ženě. Co od vztahu vlastně chce? Čeho se bojí? Co ještě dokáže přijmout a kde už má hranici? A především, co ze své situace dokáže ovlivnit sama?
Pokud čeká na změnu už několik let, nabízí se i docela prostá otázka: Jak bude její život vypadat za další rok nebo tři, pokud všechno zůstane při starém? Někdy pomůže podívat se na vlastní příběh trochu zvenčí a představit si, co by ve stejné situaci poradila nejlepší kamarádce.
Ani odpovědí přitom nemusí být automaticky rozchod. Každý příběh je jiný a ani všichni zadaní muži se nechovají stejně. Podstatnější je přestat stavět vlastní život pouze na tom, co jednou možná udělá druhý člověk, a začít se dívat na to, co skutečně dělá dnes.
A možná právě proto bývají prázdniny pro některé milenky tak nepříjemným vystřízlivěním. Ukážou jim, jak jeho život vypadá ve chvíli, kdy do něj ony nemohou vstoupit.
„Žena z milostného trojúhelníku většinou neodejde, protože přestane milovat. Odejde ve chvíli, kdy přestane čekat a převezme v situaci odpovědnost sama za sebe,“ uzavírá Tereza Bánský.
