Článek
Když Suzie Jimenezová otevřela e-mail od vedení společnosti, netušila, že během několika minut přijde o zaměstnání. Technologická firma, ve které pracovala, oznámila rozsáhlé propouštění. Krátce nato dostala zprávu, že mezi zaměstnanci, kterých se změny týkají, je i ona.
První šok rychle vystřídala jiná obava. Nebála se ani tak nedostatku zkušeností nebo schopností. Děsilo ji něco jiného. Bylo jí 52 let.
„Kdo bude chtít zaměstnat dvaapadesátiletou ženu v době, kdy firmy hledají mladé talenty a stále více sázejí na umělou inteligenci?“ přiznává.
Strach, který zná mnoho lidí po padesátce
Jimenezová strávila řadu let v oblasti náboru a získávání zaměstnanců. Dobře proto věděla, jak fungují některé předsudky na pracovním trhu.
Starší uchazeči bývají často označováni za překvalifikované. Za tímto zdánlivě neutrálním označením se podle ní někdy skrývají obavy, že se budou hůře přizpůsobovat změnám, nebudou dostatečně technologicky zdatní nebo nezapadnou do firemní kultury.
Mnoho lidí po padesátce tak vstupuje do výběrového řízení s pocitem, že budou muset dokazovat nejen své schopnosti, ale také to, že ještě nepatří do starého železa.
Nejdřív změnila sebe, až potom životopis
Než začala rozesílat žádosti o zaměstnání, rozhodla se soustředit na svůj vzhled. Chtěla působit energicky, moderně a sebevědomě.
Začala u vlasů. Šediny si nechávala pravidelně přebarvovat, více času věnovala péči o pleť, bělení zubů a líčení. Žádné radikální zákroky podle svých slov ale nepodstoupila, zaměřila se spíše na pravidelnou péči, díky které se cítila lépe. Podobnou proměnou prošel i její šatník.
Přestože může její proměna působit povrchně, podle Jimenezové byla především otázkou sebevědomí. „Mládí začíná zevnitř,“ říká.
Vedle péče o vzhled se zaměřila také na pravidelný pohyb, zdravější stravu, psaní deníku a další návyky, které jí pomáhaly zvládat stres spojený s hledáním práce.
Právě ztráta jistoty bývá jednou z nejtěžších součástí období po propuštění. Člověk najednou nezačne pochybovat jen o svých pracovních dovednostech, ale často i o vlastní hodnotě.
Cítí, že musí dokazovat víc než mladší kandidáti
Jimenezová zdůrazňuje, že o svých schopnostech nikdy nepochybovala. Má za sebou desítky let zkušeností v oblasti náboru, vedení lidí i moderních technologií. Přesto si uvědomuje, že věk může být překážkou, kterou nelze z životopisu jednoduše vymazat.
Její příběh dobře ukazuje dilema, kterému čelí mnoho lidí ve středním a vyšším věku. Na jedné straně stojí zkušenosti, odborné znalosti a nadhled. Na druhé straně obava, že zaměstnavatelé budou hledat především mladší a levnější pracovní sílu.
Hledání práce po padesátce není jen o kvalifikaci
Pracovní pohovor není vždy pouze zkouškou schopností a znalostí. Pro mnoho lidí je také zkouškou sebevědomí. A právě to se Jimenezová snažila během hledání nové práce neztratit. Věřila a stále věří, že její zkušenosti mají hodnotu, a odmítá přijmout představu, že by měl věk automaticky rozhodovat o tom, kdo dostane šanci.
Největší chybou totiž bývá podceňování vlastních zkušeností. Místo zdůrazňování svého know-how se mnoho lidí soustředí především na svůj věk a domnělé nevýhody. Důležitější než datum narození je přitom schopnost ukázat, jaké konkrétní výsledky člověk během kariéry přinesl. Zaměstnavatele zajímá především to, zda kandidát dokáže řešit problémy, přinést zkušenosti a zapadnout do týmu.
Velkou roli hraje také ochota učit se novým věcem. Mnoho zaměstnavatelů dnes neřeší věk samotný, ale spíše to, zda se uchazeč dokáže přizpůsobit novým technologiím a měnícím se podmínkám.
Právě proto odborníci doporučují průběžně si doplňovat vzdělání, sledovat nové trendy a nebát se osvojit si moderní digitální nástroje. Zájem o další rozvoj totiž vysílá jasný signál, že člověk neztratil chuť učit se.
