Článek
Jak je možné, že na odhalení lži stačí pouhých 15 vteřin? Je to totiž doba, která vám stačí na položení jedné otázky a získání odpovědi. Nejde však o jen tak ledajakou otázku.
Specifický typ otázek
K tomu, abyste někoho nachytali při lži, vám poslouží jednoduchý osvědčený postup. „Tato dovednost spočívá ve využití velmi specifického typu otázek – otázek zaměřených na pocity,“ uvádí bývalý tajný agent CIA a odborník na komunikaci Andrew Bustamante.
Proč tento postup, hojně využívaný tajnými a zpravodajskými službami, dokonale funguje? „Když se zeptáte na fakta, lidé dokážou lhát a u toho se vám dívat přímo do očí. Je to snadné, protože měli čas se na konfrontaci připravit a vymyslet si alibi. Změnit pocity ale vyžaduje obrovské úsilí,“ vysvětluje.
Chcete odhalit záměr, ne lež samotnou
Skutečnost, že vám někdo lže, je větší zklamání než lež samotná, je to zrada. Když chcete přistihnout lháře při činu, nejde vám ani tak o zachycení samotné lži jako spíš o odhalení a potvrzení jeho záměru.
„Profesionálové to chápou a hojně toho využívají. Víc než to, jestli se někdo dívá nahoru, uhýbá očima, škrábe se na nose nebo tahá za ucho, jim prozradí úsilí, které při lhaní vynakládá,“ pokračuje odborník.
Lhaní vyžaduje úsilí, pravda ne
Pravdu vám každý sdělí s lehkostí a bez námahy, říkat lež je oproti tomu obrovská dřina. Pokud se ptáte na fakta, lháře neusvědčíte. Fakta se totiž dají zfalšovat velmi snadno.
Například když tušíte, že vám dospívající potomek lže ohledně zmizelé pětistovky, kterou za něco utratil, ale tvrdí, že ji ztratil, nebo mu ji někdo ukradl, neměli byste se ho ptát na fakta týkající se oné bankovky. Když víte, že přijel pozdě z večírku, neptejte se, v kolik hodin dorazil domů. Máte-li podezření na nevěru, nedává smysl se partnera či partnerky ptát, s kým včera večer byl/a.
Ptejte se výhradně na pocity:
- „Jaký jsi měl/a pocit, když jsi zjistil/a, že ti ty peníze chybí?“
- „Jaký to byl pocit si konečně po tom večírku o půlnoci lehnout do postele?“
- „Jaké pocity v tobě zanechal ten koncert, na který jste se s kamarádkou tak těšily?“
- „Jaký máš pocit z té nové restaurace, ve které jsi včera byl s kolegou na večeři?“
Lhář si musí své pocity vymyslet
Ve všech těchto situacích kladete otázky zaměřené na pocity spojené s realitou, která se nikdy nestala. Lhář proto nemá šanci si jednoduše vybavit, jak se cítil.
„Je nucen si lež o svých pocitech vymyslet přímo na místě, což je nesmírně namáhavé. Lži založené na faktech si totiž snadno připraví a nacvičí dávno předtím, než se setkáte,“ objasňuje bývalý tajný agent.
Pohled do očí je zrádný
Když vám kdokoli položí otázku týkající se pocitů, přesně víte, jak se cítíte, a dokážete to bez námahy a váhání sdělit, a to okamžitě.
Fakta se podle Bustamanteho těžko pamatují, ale snadno vymýšlejí, pocity si zase velmi snadno vybavíte, ale hodně těžko vymyslíte.
Často se tak stává, že když se zeptáte na fakta, může se vám zdát, že dotyčný lže, přitom se jen snaží vybavit si podrobnosti. A naopak věříte, že mluví pravdu, když si vymýšlí. Proto přímý pohled do očí není důkaz, že někdo říká pravdu.
Proč a jak to funguje?
Otázka na pocity lháře bleskově vytrhne z logické levé hemisféry, která mu pomáhá konstruovat lži a alibi. Přimějete ho zapojit pravou hemisféru – emocionální část mozku, kterou původně vůbec neměl v úmyslu použít.
Musí se ohromně snažit, aby se mu podařilo navodit pocit, jenž nikdy nezažil, protože vychází z reality, která se nikdy nestala. Nemá si co vybavovat.
A co je pro něj ještě horší, mysl mu zaplaví pocity spojené s realitou, která se skutečně odehrála a snaží se ji zakrýt. „Viditelné úsilí, které musí vynaložit na potlačení skutečných pocitů a zároveň předstírání pocitů spojených s tím, co si vymyslel, je jasný signál, že jste právě přistihli lháře při činu,“ uzavírá Andrew Bustamante.
