Křehká ženskost vs. radikální feminismus. Ke štěstí nevede ani jedno

Vytvořit láskyplný, vyvážený vztah žena-muž možné je. „Ženy však potřebují vědět, jak používat svou hlubokou vnitřní sílu, aniž by se stávaly feministkami nebo rohožkami,“ uvádí rodinný a manželský terapeut Adam Lane Smith.

Ženy dostávají od koučů a různých guru ženskosti dvě protichůdné zprávy. Jedna je vybízí k tomu, aby povstaly a napravily všechno, co muži způsobili, aby zachránily svět. Druhá, aby nedělaly nic, nechaly se vést, pasivně čekaly, až jim muži řeknou, co chtějí, a pak jim to splnily.

„Z obou těchto konceptů se mi dělá nevolno. Trochu mě štvou, protože pokud chcete fungující vztah, ani jeden z nich není správný,“ říká Smith.

První totiž předpokládá, že muži a ženy spolu reálně nemohou být šťastní. Neustále spolu musí soupeřit a nikdo nikdy nevyhraje. Druhý stojí na tom, že pouze mužské vedení má hodnotu. Nesouhlasí ani s jedním.

Ženy v současnosti nevědí, jak být ženami, a stejně tak muži nevědí, jak být muži. Nikdo je to totiž neučil. Šťastní spolu ale být mohou, pokud na tom zapracují.

„Tyto dva extrémy nazývám křehkou ženskostí, která vznikla z toho, že ženám bylo před 150 lety řečeno, aby mlčely, byly poddajné a submisivní, a radikálním feminismem, který po nich chce sílu a říká ,nepotřebuji muže, zvládnu všechno sama‘,“ vysvětluje strategická koučka pro ženy January Donovanová.

Ani jeden z těchto přístupů nevede k naplnění. Ženy to vědí a cítí. Přibývá těch, které hledají něco jiného.

Problém je v tom, že chybí vzory. „Chceme-li mít zdravé vztahy, musíme se naučit, jak být ženou, která žije naplno, je celistvá a zároveň vidí hodnotu muže a mužnosti. Miluje být ženou. Je schopná ve spoustě oblastí a zároveň se nebojí uznat a dovolit muži, aby ukázal, že on je schopný zase v jiných,“ vypočítává koučka Donovanová.

Terapeut Smith zase připomíná, že mnoho žen vyrůstalo třeba jen s matkami, které musely hodně pracovat, aby je uživily. Jejich babičky, pravděpodobně velmi silné ženy, které toho musely mnoho zvládnout a překonat, jim to také neukázaly. Co tedy teď mají dělat? Jak předávat ženskost svým dcerám?

„Nelze předpokládat, že ženy vědí, jak být ženami, protože se narodily jako ženy. Bylo by to jako říct, že Mozart věděl, jak být Mozartem, jelikož se narodil s určitým potenciálem. Nebo jako po někom chtít, aby vyhrál olympiádu bez tréninku.“

Školní systém navíc ženy učil a stále učí, že úspěch je založený na moci a statusu, ale to je mužský úspěch.

Ženskou „superschopností“ je podle January Donovanové spojovat lidi a přispívat k tomu, aby byly jejich životy lepší. „To je jeden z klíčových rozdílů mezi mužem a ženou, na základě naší biologie, našich hormonů jsme citlivější a empatičtější než muži.“

I muži tyto schopnosti mají, ale ne tak silné. „Měly bychom s tím přestat bojovat, začít to důkladně zkoumat a těmi nejlepšími možnými způsoby používat pro dobro nás žen, mužů i celých rodin.“

Sama Donovanová je úspěšná podnikatelka, manželka ve šťastném vztahu a zároveň matka osmi dětí. Ženy podporuje v tom, aby si našly cesty, jak všechno skloubit a být spokojené.

1. Sny

Sny nejsou cíle. Sen je něco, co je zakotvené ve vašem poslání, v tom, kým jste. Pohánějí je vaše zkušenosti. „Beze snů ženy zpohodlní a pěstují si uvnitř zášť, což k ženskosti nepatří.“ Měly by se zabývat svým duševním, emočním, fyzickým i duchovním zdravím.

2. Přátelství

Hluboké přátelství je pro ženy povznášející, ale opět: Nikdo je neučil, jak být opravdovým přítelem a tvořit hluboká přátelství, ne jen povrchní vztahy se známými.

3. Přínos

Ženy potřebují vědět, že mají pro svou rodinu, komunitu, v práci přínos. Potřebují vědět, že něčím cenným přispívají.

4. Prostředí

„Musíme ženy naučit, jak vytvořit prostředí, kde ony samy rostou a vzkvétají a kde zároveň prospívají všichni ostatní kolem nich,“ vzkazuje koučka.

5. Bohatství

Bohatství neznamená peníze, ale dostatek času a všeho, co je v životě hodnotné. Ženy potřebují využívat svůj cenný čas smysluplně, účelně a mít ho dost pro sebe i pro rodinu.