Jste nadšenec, pesimista nebo maximalista? Váš způsob uvažování o vás prozradí mnohé

Každý životní zápas, který právě prožíváte, vede k vítězství, nebo prohře, podle nastaveného stylu uvažování. Do něj se promítá nejen genetická výbava, ale také výchova, prostředí, ve kterém žijete, a to, jak šťastní momentálně jste. V neposlední řadě má na váš styl přemýšlení a vyhodnocování situací vliv to, jestli umíte pracovat se svými silnými stránkami.

„Hodně lidí dělá tu chybu, že se při uvažování o dalších krocích v životě nechá ovlivnit svými slabostmi. Přistupujte ke svým vzorcům chování se zvědavostí. Nevnímejte je jako slabinu a bude se vám dařit lépe,“ doporučuje psycholožka Alice Boyesová.

Jakým typem člověka jste, jak o svém životě přemýšlíte? Ve které ze základních charakteristik se poznáte a co to o vás vypovídá?

Pro život potřebuje odměny, úspěch a potlesk. Chce neustále vynikat, je pro to schopný udělat vše. Neustále přichází s novými nápady, ale ne vždy je dotáhne do konce. Maximalistu v životě pohánějí ambice, ochota investovat čas i peníze do projektů, které nemusí vyjít. Má neskutečnou odvahu riskovat. Ale nejen to. Pro zlepšení svého statusu i výsledku je ochotný se i neustále vzdělávat. Dokáže se přitom soustředit na jediný cíl s pocitem, že právě ten změní svět. I jeho život.

Má maximalista nějaké slabosti? Určitě. Snaha vyhnout se přešlapům a chybám ho může brzdit v rozletu.

Co může udělat pro lepší výsledky? Měl by se naučit rozpoznat, co a proč ho brzdí. Často se tak děje proto, že trvá na tom, že nejlepší výsledky přinesou jen ty nejlepší podklady, nástroje a kolegové. To ale nemusí být pravda a právě tento styl uvažování ho může velmi omezovat. Ideální je slevit z nároků a tak zjistit, že i průměr dokáže být velmi podpůrný.

Soustředit se chce jen na jednu jedinou věc, tu dotáhnout do konce a pak se věnovat další. Jenže to nejde. Při opravě plotu na zahradě si všimne, že je třeba posekat trávník, namazat vchodové dveře, srovnat dříví ve dřevníku… Rušivé myšlenky, kterým dává spasitel prostor, jsou sice dokladem toho, že je kreativní a všímavý, na druhou stranu jej zpomalují.

Roztěkanost má vliv na kvalitu výsledku. Takže sice je považován za toho, kdo si všímá, snaží se, ale není zárukou kvality. Málokdy dotáhne, co je třeba, do konce. Spasitel si může myslet, že selhává na všech frontách, protože nezvládá vše, co by chtěl.

Co s tím? Člověk s tímto stylem uvažování by se neměl bát říct si o pomoc, delegovat úkoly. Jeho všímavost je velkou předností, nedostatky celého světa ale vyspravit nemůže. Proto je třeba přistupovat ke zjištěním realisticky. Třeba tím, že si bude v hlavě budovat milníky: až dodělám toto, vrhnu se na ono. Skvělé jsou pro tento typ lidí seznamy činností, které je třeba dělat a jež je možné si odškrtávat jako splněné.

Velmi často přemýšlí o svých chybách, nedostatcích. Stále přemítá o tom, proč je nedokonalý, kdy se mu podaří splnit cíle, pokud vůbec. I když takové sebehodnocení mohou někteří považovat za slabost, je v něm ukrytá obrovská síla. Vyslovit „proč“ směrem k sobě umí málokdo. Většina lidí se tím neobtěžuje a prochází životem, aniž by jeho běh zpochybňovali. Problémem je, že ti, kteří uvažují o tom, co se jim děje a z jakého důvodu, často trpí pocitem hanby. Myslí si, že jejich život a výkon nejspíš nejsou v očích ostatních tak oslňující, jak by měly být.

Co s tím? Na prvním místě je třeba začít využívat nástroje pro zklidnění mysli, jako je jóga. Následně se pokusit přeformulovat neoprávněnou hanbu pomocí kognitivních strategií. Tak přepsat osobní příběh a vnímání sebe sama i vlastní síly, která spočívá v neustálém ověřování faktů i postupů.

Nespokojenec má spoustu snů, které by rád realizoval, jenže tráví spoustu času přemýšlením o tom, co by se mohlo zhatit na cestě za jejich plněním. Nadšeně přijímá výzvy, méně radostně je plní. Navíc se bojí riskovat. V hlavě mu narůstají obavy, jak to celé dopadne. Ke své spokojenosti potřebuje neustále konzultace: s rodinou, přáteli, kolegy. Přesvědčování o tom, že by toto šlo, za určitých okolností…

Má smysl pro sledování účelu všeho, co dělá, ale bojí se přijmout riziko negativních výsledků. Dalo by se tedy říci, že je to váhavec se špetkou negativistického uvažování, stále myslí na to, co vše se může zkazit.

Co s tím? I pro něj mohou fungovat přesně stanovené milníky, které vedou ke sledování výsledku místo vyhýbání se riziku za každou cenu. Ideální pro něj je práce s psychickým nastavením, uvolněním a zvědoměním si úspěchů, kterých dosáhl.

Bezmoc, beznaděj, prázdnota, neúspěch. O čemkoliv přemýšlí, cokoliv tvoří, je zbytečné, špatné a předem odsouzeno k zániku. Stejně tak se cítí, když hloubá o budoucnosti lidstva, planety. Ze všech typů lidí je nejvíce ohrožen depresivními sklony. Pokud toto nastavení trvá dlouhodobě, není na obzoru zlepšení, je vhodné poradit se s terapeutem o dalším postupu. V tomto nastavení není možné tvořit, konat, budovat.

Co s tím? Je zapotřebí se zaměřit na vše, co člověku dělá radost, protože z pohledu spokojenosti se jedná o naprostou nezbytnost.

„Složitosti lidské duše se nevejdou do jednoho článku, jednoduchých přihrádek. Základní dělení charakteristik ale může napomoci v orientaci, co pro své štěstí a spokojený život lidé potřebují. Typologie jsou vždy především komunikační, je tedy možné, že se poznáte ve více atributech. Na vás je, jak s nimi naložíte, čeho ze svého chování a uvažování se chcete zbavit. Abyste svět vnímali jen jako příjemné místo k životu, kde máte výsadu být a tvořit,“ uzavírá Alice Boyesová.