Článek
Představa, že stárnutí začíná v přesně daném věku, se v posledních desetiletích výrazně proměnila. Zatímco ještě generace našich rodičů vnímala šedesátku jako jasný předěl mezi aktivním životem a stářím, dnes je podobné vymezení stále obtížnější. Lidé se dožívají vyššího věku, déle pracují, sportují a pečují o své zdraví jinak než v předcházejících desetiletích.
Mnozí odborníci proto upozorňují, že chronologický věk vypovídá o člověku stále méně. Dva muži narození ve stejném roce mohou mít naprosto odlišnou fyzickou kondici, životní energii i plány do budoucna.
Přesto je mužům po padesátce často přisuzována role těch, kteří už mají to nejlepší za sebou. V pracovním prostředí se mohou setkávat s předpokladem, že se hůře orientují v nových technologiích nebo že nejsou dostatečně flexibilní. Podobné stereotypy ale většinou vycházejí spíše z předsudků než z reality. Zkušenosti, schopnost řešit krizové situace, nadhled a sociální dovednosti patří mezi vlastnosti, které s věkem naopak sílí.
Mimochodem, kdybychom se řídili výše zmíněnými stereotypy, měli by dnes George Clooney, Tom Cruise nebo český moderátor Jan Kraus dávno zpomalovat. Realita je přesně opačná. Muži, kteří ještě před několika desetiletími patřili do kategorie seniorů, dnes natáčejí filmy, vedou firmy, cestují po světě nebo rozjíždějí nové projekty. Ukazují tak, že biologický věk a společenské představy o stárnutí jsou často dvě zcela odlišné věci.
Období bilancování
Psychologové upozorňují, že takzvaná krize středního věku není nevyhnutelným osudem každého muže. Častěji jde o období bilancování, kdy si člověk uvědomuje, že část života má za sebou a zároveň mu zbývá dostatek času na nové cíle. To může vést nejen k obavám, ale také k pozitivním změnám.
Muži si po padesátce mohou klást otázky, na které v předchozích dekádách nezbýval čas:
- Jsem spokojen s prací?
- Naplňuje mě dosavadní životní směr?
- Jaké vztahy jsem vybudoval?
- Co bych ještě chtěl dokázat?
Takové úvahy bývají někdy mylně interpretovány jako známka nespokojenosti nebo osobní krize. Ve skutečnosti ale často představují přirozenou součást psychického zrání.
Mnozí muži v tomto období přehodnocují své priority. Zatímco ve třiceti a čtyřiceti letech bývá hlavním tématem budování kariéry, zajištění rodiny a profesní růst, po padesátce získávají větší význam zdraví, kvalitní mezilidské vztahy nebo osobní rozvoj. Nejde o rezignaci na ambice, ale spíše o jejich proměnu. Úspěch už nemusí být měřen pouze výší platu nebo pracovní pozicí, ale také mírou spokojenosti a pocitem smysluplně prožitého života.
Pro některé muže je toto období impulzem ke změně zaměstnání, zahájení vlastního podnikání nebo splnění dávných snů. Jiní se více věnují rodině, cestování, sportu či koníčkům, na které dříve nezbýval prostor. Právě proto odborníci stále častěji mluví nikoli o krizi středního věku, ale o druhé dospělosti nebo druhé životní etapě, která může být stejně dynamická jako ta první.
Paradoxně tak věk, který býval spojován s úpadkem a ztrátou perspektiv, dnes řada mužů vnímá jako období nových příležitostí. Zkušenosti získané během předchozích desetiletí jim poskytují větší nadhled, sebejistotu i schopnost rozlišit, co je skutečně důležité. A právě tato kombinace životní zkušenosti a stále dobré kondice může být jedním z důvodů, proč se stereotypní představa o padesátce jako začátku stáří stále více vzdaluje realitě.
Kdy tedy vlastně začíná stáří?
Jednoznačná odpověď neexistuje. Z biologického hlediska začíná lidské tělo stárnout už poměrně brzy v dospělosti. Postupně dochází ke změnám buněk, hormonálního systému i metabolismu. Tyto procesy jsou přirozené a probíhají po celý život. Neznamená to ale, že člověk automaticky ztrácí výkonnost, zdraví nebo schopnost aktivně se rozvíjet.
Zatímco rok narození říká, kolik nám je let, biologický věk lépe odráží skutečný stav organismu. Není proto výjimkou, že šedesátník může být zdravější a vitálnější než někdo o deset let mladší.
Odborníci navíc rozlišují několik podob stárnutí. Vedle biologického existuje také věk psychologický a sociální. Psychologický věk souvisí s tím, jak člověk přemýšlí, jak je otevřený novým zkušenostem, jaké má životní cíle a jak zvládá změny. Sociální věk pak odráží postavení člověka ve společnosti, jeho pracovní roli, rodinné vztahy nebo míru společenské aktivity. Právě zde často vzniká rozpor mezi tím, jak člověk vnímá sám sebe a jak ho vnímá jeho okolí.
Zajímavé je, že podle řady výzkumů většina lidí považuje za počátek stáří věk, který je vždy o několik let vyšší než ten jejich. Jinými slovy, hranice stáří se s námi během života neustále posouvá. Padesátník si zpravidla nepřipadá starý a stejné tvrzení uslyšíme často i od lidí po šedesátce nebo sedmdesátce. Vnímání stáří je proto do značné míry společenským konstruktem, který odráží normy konkrétní doby.
