Článek
Politika pro nás často znamená mnohem víc než jméno kandidáta nebo politické strany. Dotýká se hodnot, bezpečí, svobody i představy o tom, jak by měl svět fungovat. Proto nás může překvapit, když partner, rodič nebo sourozenec vidí důležitou věc úplně jinak než my.
Podle psychoterapeutky Zuzany Steigerwaldové, působící na psychoterapeutické platformě Hedepy, každý vychází z vlastních zkušeností. To, co jednomu připadá jako zásadní problém, může druhý vnímat úplně jinak. Neshodujeme se tedy jen v názoru, ale také v tom, jak svou zkušenost prožíváme.
Při rozhovoru proto doporučuje změnit základní otázku. Místo „Jak mu vysvětlím, že se mýlí?“ si položit „Co způsobuje, že to vidí právě takto?“ Nejde o souhlas ani o ustupování z vlastních hodnot, ale o snahu pochopit, z čeho jeho postoj vychází.
Politické postoje přitom formují zkušenosti, emoce, obavy, hodnoty i pocit sounáležitosti s určitou skupinou. Samotné přidávání dalších argumentů proto často rozhovor neposune. „Ve chvíli, kdy už neposloucháme, ale jen čekáme na příležitost k protiútoku, začíná rozhovor ztrácet smysl,“ dodává Steigerwaldová.
Jak nesouhlasit bez hádky
Pomáhá také způsob, jakým svůj názor řekneme. Výzkum popsaný americkou organizací Braver Angels se zabýval takzvanou „conversational receptiveness“, tedy komunikací, při níž člověk dává najevo, že druhému rozumí a jeho pohled skutečně slyší. Lidé, kteří tento způsob komunikace používali, působili na ostatní otevřeněji a jejich protějšek pak častěji reagoval podobně.
Místo okamžitého „To je nesmysl“ tak může zaznít třeba: „Rozumím, proč to tak vidíš. Já to mám jinak, protože…“ Taková věta nevyjadřuje souhlas. Ukazuje, že jsme druhého vyslechli, a teprve potom přidáváme vlastní pohled.
Jakmile přijdou osobní útoky nebo zesměšňování, je podle Steigerwaldové potřeba nastavit hranici. „Hranice není trestem pro druhého. Je informací o tom, za jakých podmínek jsem ochotná v rozhovoru pokračovat,“ vysvětluje.
Debatu pak lze jednoduše ukončit. „Tady se neshodneme a dnes už v tom nechci pokračovat,“ je podle psychoterapeutky zcela legitimní věta. Vztah totiž není televizní duel, ve kterém musí na konci někdo vyhrát.
Politický názor netvoří celého člověka
Pokud se politické rozdíly začnou promítat do společného života, je důležité mluvit o tom, co konkrétně znamenají. Jiná situace je, když se partneři neshodnou na kandidátovi, a jiná, když se jejich postoje promítají do výchovy dětí, financí nebo představy o budoucnosti.
Politický názor navíc netvoří celého člověka. Partner, rodič nebo sourozenec zůstává člověkem, se kterým máme společnou historii, vztah, vzpomínky a každodenní život.
„Respekt neznamená, že musím přijmout každý názor jako správný. Znamená, že dokážu respektovat druhého jako člověka, i když s ním nesouhlasím,“ říká psychoterapeutka.
Takový rozhovor může skončit i bez hádky. Smyslem není změnit názor druhého, ale dokázat spolu mluvit i ve chvíli, kdy se v důležité věci neshodneme.
