Článek
Jistě je řada personalistů, kterým na lidech opravdu záleží, proto si také tuto profesi zvolili. Doufejme, že existuje co nejvíce organizací, pro něž je důležité, aby šlo blaho společnosti ruku v ruce s blahem zaměstnanců.
Realita je však taková, že je i spousta firem, kde na lidech zase tolik nezáleží a personalisté tam nejsou od toho, aby chránili zaměstnance, ale zaměstnavatele.
Personalisté jsou také jen zaměstnanci
Zaměstnanci, kterým nikdo z oddělení HR nepomohl, obvykle považují personalisty za neschopné nebo za ty zlé. Málokdo si uvědomuje, že i oni jsou zaměstnanci. Aby mohli pomoci, museli by se v neférovém prostředí postavit proti vedení firmy.
Kdo by do toho ale dobrovolně šel? A tak personalisté zavádějí rozhodnutí, s nimiž sami nesouhlasí, přehlížejí nespravedlivé hodnocení či šikanu a jen přihlížejí tomu, co se stane lidem, kteří se proti nezdravé kultuře postaví.
Toxické pracovní prostředí se nicméně jen zřídka týká jednoho člověka, třeba z HR. Častěji prorůstá celou organizací, případně aspoň celým konkrétním oddělením. Když uvidíte a pochopíte realitu ve firmě, váš problém to sice nevyřeší, ale můžete se podle toho zařídit.
O co se pokusit na personálním oddělení
Pokud máte svou práci rádi a odmítáte se smířit s tím, že by nešlo nic dělat, zkuste tyto čtyři taktiky, jimiž byste mohli HR rozhýbat.
I. Snažte se jednat s klidem
Nejdete si na HR oddělení popovídat o počasí, takže schůzka s personalisty může být z emočního hlediska dost vypjatá. Jdete tam s problémem, který potřebujete řešit, protože je v sázce vaše profesní budoucnost, duševní či fyzické zdraví. Pokuste se i tak být klidní, vyrovnaní a komunikovat věcně.
Mohou vám pomoci tyto reakce:
Věty si upravte podle svých potřeb a situace. Můžete je použít osobně, při video schůzce i při osobním jednání.
1. Když vám řeknou, že jste přecitlivělí
„Nepřicházím řešit své pocity. Mám zdokumentováno několik konkrétních případů chování, které negativně ovlivňuje mou práci.“
2. Ignorují stížnost na šikanu
„Protože se můj přímý nadřízený odmítá se mnou o této záležitosti bavit, žádám o instrukce, jaké další formální kroky mám udělat, aby se mou stížností zabýval ten, kdo je za to zodpovědný.“
3. Chtějí problém řešit jen ústně
„Děkuji za nabídku. Rád/a s vámi situaci proberu, ale aby bylo všechno jasné, srozumitelné a zdokumentované, preferuji komunikaci e-mailem nebo osobní s písemným záznamem.“
II. Proměňte pocity ve fakta
Pokud personální oddělení nekoná, záznamy jsou pro vás něco jako brnění. Jejich prostřednictvím měníte pocity na fakta.
Všechno, co se děje, dokumentujte mimo firemní systémy. To znamená ne ve svém pracovním počítači a e-mailu, ale v osobním počítači, telefonu nebo postaru na papíře. Používejte při e-mailové komunikaci skrytou kopii a posílejte si důležité zprávy také na svůj soukromý e-mail.
Kdyby se totiž „náhodou“ stalo, že vám zablokují přístup do počítače a firemní schránku, o důkazy byste přišli.
III. Nepoužívejte citově zabarvená slova
V záznamech se vyhněte citově zabarveným slovům a výrazům jako „byl zlý“. Všechno popisujte neosobně, věcně a přesně.
Například: „Kolega XY na mě 23. 7. 2026 na malé poradě v 11:15 křičel. Řekl: ,Co tady ještě děláš, jsi úplně neschopná/ý. Kvůli tobě přijdeme o další zakázku, tvoje výpočty nedávají smysl. Předělej je.‘“
Kolega sice není váš nadřízený, ale tím, jak se do vás už poněkolikáté pustil, vás znejistěl, a vy jste práci předělali jen proto, abyste zjistili, že všechno bylo správně. Kvůli tomu jste museli být v kanceláři o čtyři hodiny déle.
IV. Na každé setkání navažte písemně
Po každém rozhovoru pokračujte písemnou komunikací. Pošlete e-mail například ve znění: „Dobrý den, děkuji za schůzku. Rozumím tomu tak, že z našeho rozhovoru vyplývá XYZ. Prosím o potvrzení a případné doplnění. Děkuji. Podpis.“
Pokud bude obsahem odpovědi něco jiného, než co se skutečně dělo, máte to písemně i s vaší verzí. Jestliže neodpoví, berte to jako souhlas.
Jak pokračovat dál
Nejspíš už nějakou dobu tušíte, že je to jedna z těch „bitev, které se nedají vyhrát“. Firma může mít manuály nebo pravidla, jak třeba v případě šikany postupovat, avšak realita často bývá taková, že v zaměstnání končí šikanovaný. Těžko by totiž vyhodili pět lidí nebo celé oddělení včetně nadřízeného za to, že šikanovali jednoho zaměstnance.
Pro vaše zdraví je to ale paradoxně to nejlepší. Nebo byste chtěli zůstat tam, kde vás někdo šikanuje nebo jinak zneužívá a nedovoláte se zastání?
Díky tomu, že se pokusíte prostřednictvím HR dosáhnout spravedlnosti a postavíte se za sebe, budete odcházet s vědomím, že jste udělali maximum. Šikana či jiné toxické praktiky vás sice oslabily, ale nezlomily. Můžete na sebe být hrdí.
