Chcete pomáhat druhým? Nejdřív se ujistěte, že máte dost pro sebe

Pocit, že jste mohli pomoct, nebo jste dokonce někoho zachránili, je povznášející. Ale kdo zachrání vás? Měli jste vůbec někdy dost lásky, zdraví a energie pro sebe?

Pomoci všem ostatním se často oddávají lidé, kteří ji sami potřebují. Tím, že se soustředí na druhé, „to svoje“ potlačují. Uniká jim ale fakt, že aby mohli skutečně účinně pomáhat a podporovat, musí být nejprve sami v pohodě a zdraví.

Vzpomeňte si na instrukce před odletem na palubě letadla. Pokud jste nikdy neletěli, jistě je znáte z filmů. Než začnete zachraňovat životy spolucestujících, včetně dětí, nasaďte kyslíkovou masku sobě.

Toto přirovnání jasně ukazuje, že když se pokoušíte pomáhat druhým, aniž byste na to měli dostatečné zdroje a sílu, nejenže jim nepomůžete, ale můžete se stát přítěží. Dostaví se únava, která přejde ve vyčerpání, špatná nálada, negativní emoce, postupně se zhorší vztahy, tělo začne protestovat zhoršením zdravotního stavu.

Nejspíš to víte, ale při pomyšlení, že byste měli dát sami sebe na první místo, se cítíte provinile. „Co když si o mně řeknou, že jsem sobec?“ Neřeknou si nic, pokud jste je sami nenaučili, že za ně dýcháte. Dejte nejprve sobě, až co zbude, věnujte někomu, kdo požádá o pomoc.

Ze začátku si výměnou za svou pomoc užijete díky a pochvaly, které ve vás vyvolávají pocity spokojenosti až blaženosti. Přestože sami sebe přesvědčujete, že kvůli nim to neděláte.

Postupně si ale lidé na vaši pomoc zvyknou. Ať už záměrně, nebo podvědomě vás začnou využívat. Bez díků, chvály, uznání. Vy ale chcete ty hezké pocity zpátky, a tak dáváte dál. Chcete říct „ne“, ale provinilost vám to nedovolí.

Jakmile si uvědomíte, že už nemáte z čeho dávat, nemáte sílu druhým pomáhat a zdroje se neobnovují, protože jste je dříve čerpali z díků, uznání a chvály okolí, vaše emoce se změní.

Lidé se vám přestanou ozývat, jakmile zjistí, že vaše podpora už nefunguje tak dobře jako dřív. Nenaléváte do nich dost energie.

Dojde vám, že zatímco jste pro ně byli vrbou, léčitelem bolavých duší, podporovatelem na všech frontách, vám se život pomalu rozpadal. Když teď potřebujete pomoc vy, nikdo tu pro vás není. Pocítíte smutek, bolest, ale i zášť.

Dejte se zavčas na první místo. Bez pocitu viny. Vaše ochota pomáhat ostatním se nikdy nesmí zvrhnout natolik, že skončíte totálně vyčerpaní. To už se pak napravuje hodně těžko.

Dát se na první místo není sobecké, je to nezbytné. Starejte se o sebe – dobře jezte, odpočívejte, dopřávejte si dostatek spánku, dělejte si radost. Nezapomínejte na čas jen pro sebe, bez dětí, bez partnera, přátel, kdy si sami zajdete na masáž, do divadla, na večeři nebo vyrazíte někam na víkend.

Až budou vaše zdroje dostatečné a začnou trochu přetékat, můžete z nich něco nabídnout ostatním. Jakmile se příště přistihnete, že chcete někomu pomoct, i když vám chybí energie a čas, nezdráhejte se říct „ne“.

Tím, že vyživíte nejprve sebe, bude účinnější i pomoc druhým.

Když jste psychicky v pohodě, jste pozitivnější, optimističtější a sebevědomější. To všechno z vás vyzařuje a lidé vás rádi vyhledávají, aniž by po vás něco požadovali. Jen si přejí s vámi být a vytvářet společné zážitky. Je jim s vámi hezky.

Pokud si nevážíte sami sebe a řadíte se v žebříčku důležitosti za tisící místo nebo v něm dokonce vůbec nefigurujete, nevidí vás tam ani ostatní. Zrcadlí vám, jak si sami sebe nevážíte.

Pomoc druhým bez omezení se projevuje i na fyzickém zdraví. Tělo vás začne upozorňovat bolístkami a pokud ho neposlechnete, jednoho dne zařídí, abyste si museli odpočinout. Dostaví se nemoc, která vás donutí se o sebe starat. Myslete na prevenci.

Každý ví, že děti napodobují rodiče. Učí se primárně tím, že je pozorují. Potřebují vidět, že si sami sebe vážíte, věříte si, pečujete o sebe, umíte se za sebe postavit, i jak to všechno děláte.