Článek
Caffinová vynesla vybavení na vrchol za pomoci dvou horských průvodců, Christiana a Maxe. Sopka leží v oblasti Atacamy nedaleko hranic s Bolívií a už samotný výstup je fyzicky náročným počinem. Ve výšce nad 5500 metrů je řídký vzduch, nízké teploty a extrémně suché podmínky.
„Bylo to opravdu těžké. I když jsem se týden postupně aklimatizovala a postupovala jen malými krůčky. Soustředila jsem se na deset kroků a pak čtyři hluboké a pomalé nádechy a výdechy,“ popsala Caffinová Guinnessově knize rekordů. Přiznala, že si během výstupu nebyla jistá, zda bude mít dost sil na dosažení vrcholu, natož na samotné vystoupení.
Taneční tyč bylo nutné vybrat tak, aby byla dostatečně pevná, ale zároveň lehká pro transport do vysoké nadmořské výšky.
Vystoupení pak komplikovalo především sucho a chlad. „Prvních dvacet až třicet sekund bylo vše v pořádku. Pak mi ale kvůli nízké vlhkosti vyschly ruce a při první inverzi (zavěšení na tyči hlavou dolů) jsem hodně uklouzla. Měla jsem štěstí, že jsem nespadla na hlavu,“ uvedla s tím, že i tak sestavu dokončila a předvedla všechny prvky, které považovala za bezpečné.
Při výstupu jí asistovali dva průvodci, Christian a Max.
S pole dance začala v 51 letech
Paradoxem je, že s pole dance začala poměrně pozdě. „Začala jsem v 51 letech. Hledala jsem pohyb, který by mě bavil. Neměla jsem dobrou fyzičku, trpěla nadváhou a od dětství jsem netančila ani necvičila gymnastiku,“ svěřila se s tím, že všechno odstartoval čtyřtýdenní kurz, na který narazila náhodou.
Z koníčku se postupně stala vášeň a Caffinová začala soutěžit na světových šampionátech. „Jako malá jsem obdivovala Guinnessovu knihu rekordů a snila o tom, že v ní jednou budu. Před pěti lety jsem si napsala seznam přání a položka číslo 63 zněla: být světovou rekordmankou.“
Pole dance v téměř 6000 metrech podle ní nebyl vůbec jednoduchý, naopak.
Původně chtěla rekordní pokus spojit s výstupem na nepálský vrchol Mera Peak, narazila ovšem na logistické problémy. Nakonec zvolila Chile, kam cestovala i kvůli účasti na dalším světovém šampionátu.
Navzdory úspěchu přiznává, že její představa o rekordu byla krapet jiná. „Chtěla jsem působit elegantně a ladně, tančit na hudbu, do které jsem vložila srdce. Jenže zima, vítr a extrémní sucho to znemožnily. Byla jsem promrzlá a držela jsem se doslova zuby nehty,“ přiznala.
Silný zážitek jí ale zůstal. „Ten výhled je neuvěřitelný. Když se díváte směrem k bolivijským solným pláním, uvědomíte si, jak malý je náš běžný svět. Obrovská obloha a horizonty dlouhé stovky kilometrů,“ uzavřela.
