Článek
Anděla se narodila ve druhé polovině 15. století do šlechtické rodiny. Ta žila v Desenzanu u jezera Lago di Garda, kam se zchudlí rodiče přestěhovali za prací. Anděla byla čtvrtým dítětem, později se ještě narodil její bratr.
Náročné životní podmínky a porody její matku vyčerpaly a zeslábla natolik, že péči o děti a domácnost musela vzít na sebe Anděla. Dělala to trpělivě, snad si v duchu promítala příběhy z náboženských knih, které jí otec předčítal, když byla malá. Tehdy ji nejvíce oslovily legendy o svatých pannách a právě ty Anděla toužila následovat. Možná jí byly útěchou i později, kdy zažívala bolest ze smrti obou rodičů a milované sestry.
Rodina se rozpadla a Anděla se ocitla v domě svého strýce ve městě Saló, jež se stejně jako rodná obec nachází v Lombardii – na západním břehu Gardského jezera.
Svých asketických ideálů se Anděla držela i po přestěhování do města. Tvrdohlavě dodržovala střídmost v jídle i půsty, spala na tvrdém lůžku, nosila šaty z hrubé látky a v tuhé zimě odmítala používat ohřívadlo na nohy.
Patrně právě v Saló se poprvé setkala s katolickým reformním hnutím, které ji přivedlo ke zbožnému způsobu života. Vstoupila do františkánského třetího řádu - laického společenství bratrů a sester, kteří neskládají řeholní sliby, ale zachovávají chudobu, čistotu a poslušnost. Za své životní poslání si Anděla zvolila pomoc trpícím a péči o smrtelně nemocné.
Bohatství i úpadek
Léta žila pokojně v Saló, zatímco Brescia, druhé největší město tehdejší Lombardie, se překotně rozvíjela. Však se také Andělina životní dráha shoduje s obdobím ekonomického i demografického rozvoje raně novověké společnosti a také s dobou oslabeného papežství a rozvíjející se reformace. To vše dohromady přineslo nejen bohatství, ale i zvětšující se sociální rozdíly.
Počet chudých narůstal, duchovní a mravní hodnoty upadaly. To byla pro ženu, která si za své životní poslání zvolila skutek milosrdenství, velká výzva. A tak roku 1516 Anděla přesídlila do Brescie, kde svou pozornost zaměřila na opuštěné děti a dívky, kterým poskytovala základy náboženské a morální výchovy.
Brzy se stala vyhledávanou rádkyní při řešení nejrůznějších sporů a obtížných životních situací. Pro obyvatele města se stala zosobněním zbožného života, její popularita vycházela hlavně z lidského přístupu. Vnímala problémy své doby a aktivně se snažila přispět k jejich odstranění nebo zmírnění.