Článek
Konec roku vede k bilancování. Co vidíte, když se ohlédnete?
Mám pocit, že v uplynulém roce toho bylo tolik, že jsem to občas nestíhala pobrat. Začátkem roku jsem byla v Africe, vydali jsme se s partou přátel pozorovat gorily, byl to silný a krásný zážitek.
V březnu jsme s kamarády z moravské vesnice Vřesovice jeli s humanitární pomocí na Ukrajinu. Ocitli jsme se v oblasti Sumy, kousek od fronty. Setkali jsme se s vojáky, ukázali nám svoji techniku, pozvali nás na kafe, strávili jsme s nimi část odpoledne. Hodně mě to zasáhlo, a když jsem se vrátila domů, rozhodla jsem se, že vstoupím do aktivní zálohy armády.
Na Ukrajině jsem pak byla ještě šestkrát, jezdíme tam s auty pro organizaci Neohnutí – lidé darují staré vozy, které nechtějí dávat do šrotu, protože pořád slouží. A my je předáváme civilistům i jednotkám, zkrátka tam, kde je to nejvíc potřeba.
Když jsme spolu dělaly rozhovor před pár lety, mluvily jsme o vašem pobytu v africkém sirotčinci, kde jste pracovala jako dobrovolnice, a snažila jste se pomáhat i po návratu do Čech. To pokračuje?
Ano, byla jsem v sirotčinci Karibu Nyumbani v Tanzanii a od té doby to místo sleduju. Loni se díky českým dárcům podařilo vybrat 350 tisíc korun a postavit tam knihovnu. Letos (v roce 2025 - rozhovor vznikal ke konci roku) jsem se rozhodla, že do Česka přivezu zakladatelky sirotčince, aby přednášely o své misijní činnosti. Společně jsme pak objely asi patnáct míst po republice, lidé mohli přispět, pokud chtěli. A zase se vybrala krásná částka, která jde na výstavbu nové jídelny při škole.
Skvělé je, že to nebyla jen moje akce. Připojilo se kolem patnácti dobrovolnic – Češek, které v sirotčinci někdy byly. Organizovaly jsme to společně.
Jako Judita v inscenaci Dědictví pražského Divadla Verze
Zmínila jste vstup do aktivní zálohy armády. Rozhodla jste se impulzivně, nebo jste to promýšlela?
Přišlo to naprosto přirozeně. Na Ukrajině jsme se setkali s vojáky, kteří mluvili o tom, jak bojují za svoje rodiny, za svoji zemi. To setkání pro mě bylo intenzivní, nesla jsem si ho v sobě. A když jsem se vrátila domů, řekla jsem si: „Buď budeš pomáhat jen z okraje, nebo se zapojíš naplno.“ Rozhodla jsem se pro druhou možnost a v srpnu nastoupila do čtyřtýdenního vojenského výcviku, který nás připravil na vstup do aktivní zálohy.
Co příslušnost k aktivní záloze Armády České republiky znamená v praxi?
Zůstanete ve své civilní práci, a přesto jste vojákem. V době míru příslušníci aktivní zálohy pomáhají při mimořádných událostech, třeba během povodní. Pokud by nastala válka, můžeme být povoláni do služby, a doplnit tak profesionální vojáky. Podle průzkumu STEM a Nadačního fondu Donio se minulý rok do celkového objemu dobrovolnictví v Česku zapojil každý třetí dospělý. To je za mě úžasná zpráva. Klaním se Čechům!
Nebyla jste ve výcviku jediná žena?
Ne, ale žen bylo výrazně méně. Kdyby se víc žen odhodlalo vstoupit, zjistily by, že mají v armádě naprosto jasné místo, protože armáda je na ženy připravená. Nikdo tam neřeší pohlaví ani to, kdo je čím v civilu, jestli jste herečka, účetní nebo učitel. Všichni jsme tam byli jedna parta, která má splnit úkol. Každý měl svou zbraň, svůj batoh, své úkoly. A hlavně – každý měl odpovědnost za sebe i za ostatní.
Jediné, v čem se muži a ženy liší, je fyzička – a i tam to bylo férové. Počítá se s tím, že každý má svoje limity, někdo uběhne víc, někdo míň, někdo unese víc, někdo míň. Ale disciplína, odhodlání a kolektiv jsou důležitější.