Peer konzultantka: Jsem důkazem, že i člověk, který měl duševní potíže, může fungovat dál

Před onemocněním byla Simona Dospělová pečovatelkou a nevěřila, že se po prodělaných depresích a úzkostech vrátí zpět. Pomohla jí gynekoložka, která jí nasměrovala, jak s psychosomatickými obtížemi dál pracovat. Odevzdaně se nechala objednat na psychiatrii. „Psychiatr nenutil, netlačil a dával možnosti. Když autorita nediktuje, je to v souvislosti s duševním onemocněním příjemné, mít možnost výběru mě uklidňovala a já přistoupila na léčbu,“ popisuje Dospělová.

Dnes už pátým rokem pracuje jako peer konzultantka v centru Fokus, které podporuje lidi s duševním onemocněním. „Vidět, že i člověk, který měl duševní potíže, může fungovat dál, je pro naše klienty cenné. Vidíme, jak je to pro naše klienty inspirující. Sociální odborník má svoji odbornost, peer konzultant má odbornost sám ze sebe - má osobní zkušenost s duševní nemocí a ta je jeho odborností. Tento člověk je uvěřitelný v pocitech, protože duševní nemoc reálně prožil, proto je tak důležitou součástí týmu,“ řekla vedoucí střediska Fokus pro Havlíčkův Brod a Hlinsko Jana Léblová.

Dospělová prošla kurzy a nyní pracuje s podobnými pacienty, jakým byla kdysi ona sama. „Často se mě ptají, jak jsem se dokázala dostat tam, kde jsem. Já už jsem chyby při zotavení udělala. Nechtěla jsem nemoc přijmout a tím jsem ji paradoxně prodlužovala. Říkám jim, že já jsem to takhle měla; oni to tak ale mít nemusí. Dávám jim možnost udělat to líp a uzdravit se rychleji než já,“ vysvětluje konzultantka a doplňuje, že se pokaždé snaží především reagovat na konkrétní situaci, protože každý nemocný potřebuje trochu něco jiného. I tak se ale přes každého nemocného vrací k tomu, co prožila. Tentokrát už ale bez emocí.

„Nemoc pro mě byla stopkou. Řekla mi, že mám zastavit, protože když budu pokračovat, nebudu žít. Kdybych setrvala v naučených vzorcích, tak bych tady nebyla,“ říká konzultantka Dospělová.

Některá témata v sobě zpracovávala delší dobu, teď už o nich ale běžně hovoří. Nemluvilo se jí dobře třeba o poruše příjmu potravy a o záchvatovitém přejídání, ovšem překonala to. Dnes už je to skoro pět let, co spolupracuje s týmem odborníků a často slyší, že je pro nemocné inspirací. „Najednou totiž vidí, že jak nemocní nyní fungují, je jen dočasné. Jsem pro ně důkazem, že změna může přijít. To jim dává naději, což mě moc těší,“ říká Dospělová, která spolu s kolegy navštívila Týdny duševního zdraví na gymnáziu v Hlinsku.

„Jsou to témata, o kterých by se ve školách mělo víc mluvit. Třeba o tom, co si o sobě děti myslí. Mě třeba taky hodně zaujal spánek. Snažím se spát osm hodin. Hodinu před spaním už nekoukám na telefon,“ řekl gymnazista Matouš Kavalír.

Na Týden zdraví přišlo na 300 studentů ze středních, ale i základních škol. Po skupinkách se například na jednom ze stanovišť dozvídali pomocí brýlí na virtuální realitu, co prožívá člověk trpící schizofrenií. „Přemotalo mi to hlavu, před spaním se nad tím ještě zamyslím. Nevím, co konkrétně, ale určitě to mělo něco do sebe,“ řekl školák Jakub.