Článek
Před pěti lety, když na jižní Moravě udeřilo nejsilnější tornádo v naší historii, varovali před extrémním nebezpečím už tři dny dopředu. Bohužel přesné místo uhodnout nemohli. Kdy a kde tornádo přesně udeří, totiž nedokáže nikdo předpovědět, pouze supercelu, která mu umožní vzniknout.
Robin Duspara se jako malý kluk bál bouřek. Maminka mu dokonce vždy musela připravit čaj na bolení břicha, když se poprvé zablesklo. Ale i přes svůj strach nezalezl pod gauč a běhal od okna k oknu a pozoroval, co se na nebi nad ním odehrává.
Nakonec strach překonal, a když v druhé třídě otevřel atlas světových katastrof, překreslil a odevzdal jako úkol právě kresbu tornáda a článek o něm. To předznamenalo jeho životní vášeň a poslání, nad kterým kroutili nechápavě hlavou i jeho rodiče.
„Nikdo v rodině nebyl meteorolog ani nestudoval přírodní vědy. Já byl tehdy na osmiletém gymnáziu a v roce 2006, kdy mi bylo skoro třináct let, se mi do ruky dostala kamera na takové ty malé kazetky. Tehdy jsem poprvé zaznamenal bouřku. Bylo to 13. května a zachytil jsem shelf cloud, typ bouřkového oblaku, který se tvoří na čele postupující bouřky a vypadá jako tmavý horizontální válec,“ popisuje lovec bouřek.
Tornáda, která se letos objevila například na Rychnovsku nebo na Děčínsku, nevznikla v supercele.
„Zaměřil jsem se na sledování výstrah a dat z meteorologického radaru. Tehdy to samozřejmě bylo ještě takové ‚pravěké‘ malé tmavé okénko, které se aktualizovalo po třiceti minutách. Četl jsem i anglické učebnice určené ke studiu meteorologie na vysoké škole. O dva roky později jsem začal vydávat vlastní předpovědi map bouřek,“ popisuje Duspara, který kvůli nemoci často chyběl ve škole a čas na lůžku vyplňoval studiem mračen.
Nyní se svým šestnáctičlenným týmem, stovkami amatérských pozorovatelů a desítkami tisíc fanoušků na sociálních sítích permanentně sleduje bouřkovou situaci nad naší republikou, protože léto je hlavní bouřkovou sezonou.
„Opravdová bouřková sezona začíná tak po 20. květnu a trvá až do konce srpna. Ale ty nejsilnější bouřky k nám přicházejí od poloviny června do poloviny července.“
V roce 2017 lovil Robin Duspara bouřky v Oklahomě a Coloradu, kde se vyskytne až padesát tornád za rok.
„Ovšem tornáda, která se letos zatím objevila například na Rychnovsku nebo na Děčínsku, nevznikla v supercele. Ve slabé přeháňce se objevil studený vzduch nad zahřátým podložím, vlhkost a střih větru způsobily rotaci, která dala vzniknout trombě (rotujícímu vzdušnému víru ve tvaru trychtýře, který se spouští z oblaku k zemi), a ta se na některých místech dotkla země. Tato tornáda na principu tromby nejsou tak silná, dlouhotrvající a nebezpečná,“ vysvětluje Robin Duspara.
Ten po zachycení tornáda vždy vyráží na terénní průzkum, kde v těchto případech většinou dojdou k závěru, že dotkla-li se tromba skutečně země a nebyl to jen například optický klam, je hodnoceno na Fujitově stupnici jako F0 či F1. „Tornáda vytvořená supercelou mají mnohem větší sílu, trvají delší dobu a způsobují daleko větší škody,“ dodává.
Supercela je silná a organizovaná bouře s rotujícím jádrem, která může produkovat velké kroupy, ničivý vítr, přívalové srážky a někdy i tornáda. Právě z jedné takové supercely vzešla ničivá síla, která řádila po sedmé hodině večer 24. června v roce 2021 na Hodonínsku.
Na ten den si Robin Duspara velmi dobře pamatuje. „Že se něco takového může stát, jsme věděli tři dny dopředu. Šlo o ideální podmínky pro tvorbu supercel. Ale ten bouřkový pruh se táhl od jižních Čech až po hranici s Polskem. Postupně se to samozřejmě upřesňovalo, ale v ten den, tedy 24. června, jsme ohlásili stupeň extrémního nebezpečí, tedy naší nejvyšší experimentální předpovědi,“ vybavuje si.
Síla větru byla taková, že odhazovala auta, poškodila zdi domu a nedaleký les srovnala se zemí.
„Na našem území se objevily desítky supercel, z nichž mohou vzniknout tornáda. Ale my jsme nechtěli šířit paniku nebo varování na úrovni poplašné zprávy. Takže jsme se drželi pouze tohoto veřejného varování před supercelami,“ vysvětluje lovec bouřek s tím, že běžně ze sta supercel vznikne tornádo z jedné jediné.
Nejvyšší pravděpodobnost vzniku tornáda ho tehdy z centra Prahy vedla na Vysočinu, kde se očekávaly ty nejsilnější bouřky.
„Nakonec se to tam přehnalo a tornádo udeřilo na jižní Moravě. To byla vlastně velká náhoda. Kolegové byli na cestě, ale dorazili na místo až v momentě, kdy se tornádo vtahovalo dovnitř. Já spolu s lidmi z Českého hydrometeorologického ústavu, Amatérské meteorologické společnosti a evropské asociace (ESSL) jsme vytvořili tým, který až druhý den na místě dokumentoval škody a dělal průzkum intenzity.“
„Propočítali jsme se až na sílu F4. Nejsilnější tornádo na území naší republiky v moderní historii,“ uvádí Robin Duspara. Své závěry vyvodili nejen z toho, co na místě viděli a naměřili, ale i ze svědectví lidí, kteří největší katastrofu takového typu u nás přežili.
„Musel jsem se až obdivovat těm lidem, jak přesně byli schopni vše popsat, jaké svědecké výpovědi poskytnout. Přitom i pro mě osobně to byl strašlivě smutný pohled. Vidíte zbourané obvodové zdi, obrovské díry, kterými nahlížíte do zničených dětských pokojíčků. Rozhodně ta má emoce byla zlá a nešťastná. S hrůzou jsem sledoval, co tornádo napáchalo,“ popisuje člověk, který bouřky celý svůj život zkoumá.