Článek
Nadávky a hádky mezi cizími lidmi dnes nejsou výjimkou. Co se děje?
Vlivem tlaku pandemie covidu, následně války na Ukrajině a celkového zdražení společnost prokazatelně hrubne. Nepřispívá tomu ani fakt, že většina z nás je nevyspalá a nedodržujeme základy správné životosprávy. Reakce na stres je v základu trojí - bojuj, uteč nebo zamrzni. V současné době vnímám, že lidé nejčastěji situaci vyhrotí a jdou takzvaně do boje. Mezi svými klienty mám jak ty, kteří se v důsledku toho začali ve veřejném prostoru víc bát, tak ty, kteří vnímají vnitřní vzrůstající agresi.
To zrovna nevyvolává pocit klidu.
Česká republika je stále jedenáctou nejbezpečnější zemí na světě. Ale některé tragické události posledních let ukázaly, že bezpečí je něco, za co se musíme postavit a co musíme budovat. Před pár týdny jsem se vrátila ze strategické konference v Polsku, kde zástupci firem hodně vyzdvihovali právě toto téma, k nám zatím tato priorita nedošla. Sice vnímáme změny v rámci geopolitiky, ale ona se mění i nálada ve společnosti.
Ještě před pár lety byla situace v České republice jiná?
Rozhodně. Na skutečnost, že je společnost pod velkým tlakem, poukazují i statistiky u klientského násilí. Jedná se o negativní vztah jednotlivce vůči lékařům, učitelům, sociálním pracovníkům a firmám. Výsledkem toho je, že čtyřicet procent zdravotních sester by si svoji práci znovu nevybralo.
Přibývají i školy, které upravují stanovy nejen v komunikaci učitel a žák, ale také učitel a rodič. Firmy to pak pociťují hlavně v rámci reklamačního oddělení, protože agrese přes sluchátko bolí stejně jako tváří v tvář.
Tento jev je relativně nový, ale organizace na něj musejí reagovat, protože ztrácejí zaměstnance. My jako společnost chceme fungující instituce, a přesto má spoust lidí pocit, že když někoho seřve, vymůže si víc. Jenže v tu chvíli se z partnerů stávají protivníci.
Je náhoda, že si agresor na ulici nebo v dopravním prostředku vybere zrovna mě?
Není. Vybral si vás, protože vás vnímá jako snadný cíl. Existuje pět až sedm mikrofází útoku na oběť, mezi něž patří třeba nenápadné dotknutí. Naši bezpečnost zvyšuje fakt, že máme přehled o tom, co se děje v prostoru, v němž se nacházíme. Vnímáme, kdo je kolem nás.
Ten, kdo sedí v autobusu schoulený nad mobilem a se sluchátky na uších, je snazším terčem než ten, kdo je narovnaný, přítomný a ostražitý. Na workshopech simuluji lidem nebezpečné situace, aby byli schopni rozeznat hrozící nebezpečí. A když pak jdou večer parkem, dají na to, že tam, kde se jim něco nezdá, zkrátka nejdou.
ProŽeny.cz
A platí pravidlo, kdo uteče, ten vyhraje?
Určitě. Sám mistr války Sun-c' říkal: „Vyhraná bitva je ta, která nenastala.“ Sice můžete do boje jít a můžete ho i vyhrát, ale také prohrát, nebo sice zvítězíte, avšak s velkými ztrátami. Při lekcích sebeobrany, které vedu, proto nepreferuji hmaty a chvaty, důraz kladu na připravenost. Díky ní získáte sadu nástrojů a když se pak dostanete pod tlak, víte, co si vybrat.
Když se do nebezpečné situace dostanu, má smysl ji agresorovi vymluvit?
Lidé mají tendenci přeceňovat slovní složku komunikace. Jenže ta ovlivňuje příběh jen ze sedmi procent. Ze třiceti osmi procent procent hraje roli hlas a z padesáti procent řeč těla. Hodně tak rozhoduje, jak gestikulujeme, jak ovládáme prostor a jak pracujeme se svými hranicemi.
Zkuste si sami - chichotavé „ne“ zní úplně jinak, než když rázně řeknete „ne“, dáte ruce před sebe a překřížíte je, což je mezinárodní heslo pro stop. Dobré je také si uvědomit, že ve stresu nám jde hlas automaticky nahoru, což agresorovi potvrzuje, že nás rozhodil. Ženám proto doporučuji v pocitu ohrožení mluvit cíleně důrazněji a v hlubší tónině. A když budete ve veřejném prostoru potřebovat pomoc, buďte vůči okolí adresní. Někoho si intuitivně vyberte se slovy: „Paní s červenou kabelkou, zavolejte policii.“
A co když potkáme agresora pod vlivem alkoholu nebo drog?
Tito lidé jsou nevyzpytatelní. Pokud se jim nedokážete vyhnout, jsou dva důvody, proč se vás rozhodli oslovit. Buď vás vnímají jako zdroj peněz, a to vždy radím, nebojujte o peněženku, kabelku a mladým přidávám, ani o telefon. Moc sympatií tím nezískávám, ale v mezní situaci je život na prvním místě. Druhým důvodem je vyprovokovat vás k interakci. V tu chvíli udržte ego na uzdě, zůstaňte v klidu, řekněte, že si vás nejspíš spletl a snažte se zmizet z jeho blízkosti.