Článek
Až mysteriózní zážitek
Se schizofrenií, bipolární poruchou i s hlubokou depresí jsem se poprvé setkala na medicíně, když jsme měli povinnou stáž na psychiatrické klinice. Kontakt s pacienty, kteří trpí halucinatorními a bludnými prožitky, byl pro mě fascinující, možná až malinko mysteriózní zážitek. Chtěla jsem tyto stavy pochopit a pacientům pomoci. To byl první impulz, který nakonec rozhodl o tom, že jsem zvolila psychiatrii za svou profesi.
Bez odběru krve
Diagnostika v psychiatrii vychází „pouze“ z rozhovoru s nemocným. Nejdůležitější je pozorování jeho chování a reakcí a také zjišťování informací, jež lékaři poskytne pacientovo nejbližší okolí. Nemůžeme si pomoci ultrazvukem nebo odběrem krve, v tom je tento obor jiný, zvláštní.
V současnosti se věnuji pacientům s vážnými neurodegenerativními poruchami a každý den vidím, jak správná psychiatrická léčba zásadně zlepšuje kvalitu života i lidem s nepříznivou prognózou.
Jak se dorozumět?
V roce 2015 jsem se poprvé setkala s mužem, který trpěl amyotrofickou laterální sklerózou (ALS). Jde o chronické neurodegenerativní onemocnění, postihující motorické neurony mozku a míchy. O vyšetření pacienta mě požádala logopedka Eva Bezuchová. Setkaly jsme se na Neurologické klinice VFN v Praze. Eva byla v té době nešťastná, že nemůže ALS pacientům nabídnout v nemocnici víc než jen jedno setkání. Měla přitom vizi, že by o ně měl pečovat multioborový tým, jehož součástí by byl i psychiatr, a proto mě oslovila.