Judita Halvová: Pacienti v Číně na mě stáli frontu

V době pandemie covidu, kdy se omezovala klasická výuka a svět se přesouval do online prostoru, jsem hledala kurz, který by mi pomohl se zdokonalit v oboru péče o tělo. Nenašla jsem nic, co by mě zaujalo, až jsem narazila na stránky Zhongfang Chinese medicine complex v centrální Číně, kde pořádají online výuku akupunktury. Po pár mailech přišla nabídka, zda bych nechtěla rovnou přijet na praxi. Když jsem pak po dvou měsících držela v ruce vyřízené povolení pro vstup do Číny, skoro jsem tomu nemohla uvěřit. Byl to splněný sen.

Hned na letišti jsem pochopila, že teď jsem naprosto sama za sebe, že tady mi nepomůže vyhledávač, překladač, nic. Jen najít bránu na přestup v rámci mezinárodní letecké dopravy bylo dobrodružství. A to byl teprve začátek…

Nemocnice je rozdělena na dvě části, ta větší slouží obyvatelům města k léčbě nemocí. Na oddělení se praktikuje akupunktura, na kterou pacienti docházejí denně, zároveň dostávají v rámci fytoterapie čerstvě vařené bylinné odvary. Druhá část je soukromá, tam jezdí vážně nemocní lidé z celého světa. Co se zázemí týká, měla jsem k dispozici velice skromný pokoj, společné toalety a také něco, co vzdáleně připomínalo sprchu.

V šest ráno byla snídaně, která se skládala z rýže, případně kaše, a po ní na nás už čekali pacienti. Pozorovala jsem techniku, způsob péče. Odpoledne jsem pak docházela k Mistru Pengovi, což je jeden z nejuznávanějších diagnostiků a fytoterapeutů v celé Číně.

Ano. Číňané předávali své znalosti tradičně pouze mužům, ideálně synům. Byli k tomu vedeni od dětství, kdy chodili do hor a odmalička se učili poznávat byliny. Mistr Peng mi vyprávěl, že jeho zasvěcoval do tajů fytoterapie dědeček a následně tatínek. To už je ale dnes vzácnost, většina terapeutů v Číně se vzdělává „naším“, západním způsobem. Tedy z literatury a ve školách. Já jsem si to navíc musela poctivě odsedět, prokázat, že mě neodrazuje jeho nezájem až ignorace. Chvíli trvalo, abych ho přesvědčila o tom, že evropská žena si jeho pozornost vůbec zaslouží. On je něco mezi doktorem Hausem a mistrem Pai Mei z filmu Kill Bill.

Během prvních dní jsem ho pouze pozorovala při práci. Odebíral – my bychom řekli měřil – lidem pulz a podle výsledku sestavil recept na odvar, který si pacient vyzvedl v bylinkárně. Poté následovala výuka, kdy jsme procházeli jednotlivé kazuistiky. Nakonec jsem dostala úkol, jenž jsem musela do druhého dne vypracovat. Když se to opakovalo několikátý den, kdy jsem se ráno doslova připlazila, protože jsem několikátou noc za sebou nespala, odebral mi pulz a prohlásil: „Jsi v nebezpečí.“ Snad poprvé se na mě usmál a já pochopila, že potřeboval vyzkoušet, co jsem ochotná pro studium udělat. Zda jsem schopná vystoupit ze své komfortní zóny, jak se dnes často říká. Tím jsem si zasloužila jeho čas a možnost se od něj učit.

Touha dozvědět se věci, které nenajdu v knížkách a o nichž jsem přesvědčená, že pro své klienty potřebuji znát. Taky jsem si přála udělat vše pro rozšíření povědomí o tradiční čínské medicíně. Tak aby byla právem považována za komplexní vědu, která může spolupracovat s medicínou západní ku prospěchu pacienta.

Vědomosti Mistra Penga jdou do takové hloubky, že na to se připravit nelze. Je to o celoživotním vzdělávání. Než jsem za ním jela podruhé, měla jsem několikrát týdně čínštinu, studovala jsem všechny dostupné knihy. A dodnes, když máme každou neděli spolu online výuku, si říkám, že na to mi jeden život nestačí.

Zpočátku se na mě dívali velice opatrně, ale postupně si zvykli. Dokonce na mě pak stáli frontu a chtěli akupunkturu ode mě. Čínská aplikace totiž bolí, jehly jsou velké, nikdo moc nebere ohled. Občas se mnou chtěl někdo fotku, mladší ročníky si mě natáčely na TikTok. Prostě exot.

Máte pravdu. V obojím. V podstatě jsem pracovala sedm dní v týdnu, platila jsem za výuku, za ubytování i za skromnou stravu. Plus samozřejmě náklady za letenky. Dodnes mám s doktorem Pengem online placené konzultace. Ale to je přece běžné v každém oboru. Pokud se člověk chce rozvíjet a posouvat, musí se vzdělávat.

Při mé první návštěvě jsme jezdili na výlety v neděli, což byl můj jediný volný den. Nejvíc mě uchvátila atmosféra starobylého města Feng-chuang s úžasným Duhovým mostem. Sami Číňané jej považují za jedno ze svých nejkrásnějších měst. Loni jsem byla na výletě první večer hned po příletu a pak až poslední den, kdy mě doktor Peng pozval na večeři. Jinak jsem opravdu byla celý týden v ordinaci. Odpoledne jsem měla výuku, večer jsem plnila úkoly, a když zbyl čas, měla jsem online výuku se svojí učitelkou čínštiny.

Já bych to kulturním šokem nenazvala. Spíše údivem. Pokud odhlédneme od politické situace, kterou nechci hodnotit, v první řadě vidíte pokorné a pracovité lidi, kteří jsou vděční za to málo, co k životu mají. Nikdo nikam nespěchá, pracují bez dne volna, stále se usmívají, za vše děkují. Večer tancují na ulicích. Pro mě nastal šok po návratu do Česka, kdy mi trvalo mnohem déle se srovnat s naším západním stylem myšlení, s termíny, povinnostmi a dostatkem všeho, který bereme zcela automaticky a mnohdy si ho nevážíme. Poprvé mi trvalo skoro měsíc, než jsem se ráno po probuzení nelekla pohledu na hodinky s tím, že nezbyde nic k snídani.

Zcela zjednodušeně řečeno západní medicína řeší až důsledky našich nemocí a jejich odstranění, případně potlačení. Východní medicína řeší a odstraňuje příčinu vzniku problému tím, že rozpouští blokády v těle, které způsobují následné překážky pro proudění energie. A to buď akupunkturou, fytoterapií, úpravou stravy, ideálně kombinací všeho zmíněného.

Při první návštěvě provedu diagnostický pohovor, při kterém odeberu pulz, zhodnotím obraz jazyka, položím doplňující otázky a navrhnu léčebný postup. Teprve pak mohu aplikovat akupunkturu.

Říká se, že oči jsou oknem do duše, a v případě jazyka bych řekla, že je oknem do těla. Všichni přece víme, jak vypadá jazyk u angíny. Ale terapeuti zabývající se tradiční čínskou medicínou z něj dokážou vyčíst mnohem víc. Který orgán je zatížen, co v těle chybí nebo naopak přebývá. Posuzuje se nejen barva, ale též tloušťka, velikost, otisk zubů a spousta dalších faktorů, ze kterých zkušený terapeut jen pohledem určí příčinu nemoci. Tohle umění se terapeuti učí několik let.

Mezi nejčastější zdravotní problémy patří určitě dermatologické potíže, jako jsou ekzém, akné či alopecie. Zde používáme k léčbě jak východní, tak i nejmodernější západní metody. Podstatnou část klientely tvoří ženy a jejich potíže, ale umíme efektivně vyřešit i alergie, bolesti pohybového aparátu, neurologické nemoci a v poslední době nás oslovují i onkologicky nemocní klienti. Tady musím říct, že akupunktura není vhodná pro vyléčení, pouze jako doplněk ke zkvalitnění života, odstranění či zmírnění nežádoucích účinků klasické onkologické léčby a podpora k vybalancování organismu.

To u mě neplatí, členové rodiny byli moji první pacienti již v době, kdy jsem studovala institut tradiční čínské medicíny. Dříve než sáhnu po běžných lécích na snížení teploty nebo kapkách proti rýmě, dávám i dětem nejdříve byliny a akupunkturní jehličky. Ale samozřejmě západní medicínu nevylučuji.

Letos je to asi po pěti letech poprvé, kdy letím s dětmi na dvoutýdenní dovolenou. Moc se těším na to, že budu „jen“ máma. Předtím to byl třeba jen prodloužený víkend. Ale i za to jsem samozřejmě nesmírně vděčná.

Určitě bych chtěla, tentokrát v zimě, abych v reálu viděla, jak se léčí sezonní respirační onemocnění – virózy – a problémy pohybového aparátu jako artrózy a další, s tímto obdobím pojící se neduhy. Uvidím, kdy se mi to podaří, s ohledem na rodinu a mé pacienty to není lehké naplánovat…