Hlavním důvodem, proč chci zhubnout, by mělo být zdraví, ne vzhled, říká nutriční terapeutka

Chápu takové myšlenky. Někdy se jim při pohledu do zrcadla těžko ubráníme, zažily jsme to asi všechny. Chtělo by to ale přemýšlet v delším časovém horizontu. Je v pořádku říct si, potřebuji zhubnout dvě kila. Ale potřebuji zhubnout do plavek dvacet kilo, je už trochu mimo.

Na vrcholu důvodů, proč chci zhubnout, by mělo být zdraví, ne to, jak vypadám. Ale jestli se nad tím, co jíme, zamyslíme zrovna teď, proč ne. Hlavně že ta myšlenka přijde. Nicméně už malé dítě by mělo vědět, že to, co si strčí do pusy, se nějak odrazí na zdraví.

Pro laika je těžké se orientovat. Spoléhat se můžete na selský rozum, ten je většinou dobrý rádce. Jinak různá doporučení vydávají i státní instituce, jako třeba Státní zdravotní ústav. A ještě si přihřeju vlastní polívčičku a zmíním Společnost pro výživu. Tato nezávislá organizace už 80 let sdružuje na jednom místě informace od lékařů, nutričních terapeutů, potravinářů a jiných odborníků na výživu.

V tomhle věku je potřeba nad výživou hodně přemýšlet, protože nám začne ubývat svalovina a řídnout kosti. To se samozřejmě týká i mužů, jen se o tom moc nemluví. Hormonální změny jsou navíc u žen prudší, tak jsou některé projevy víc patrné. Leccos se však dá korigovat výživou. Hlídat by se měl hlavně příjem bílkovin, aby svaly neubývaly, a pro kosti zajistit kvalitní vápník. V tomhle věku rovněž mohou přijít první zdravotní potíže, jako je třeba vysoký cholesterol nebo diabetes. Nechci tvrdit, že správné jídlo vyléčí nemoci, ale rozhodně dokáže zmírnit jejich příznaky.

Myslím si, že nejde ani tak o změnu v rychlosti metabolismu, jako spíš v životním stylu. Nejsme už tolik hbití, výkonní, nechce se nám tolik hýbat jako dřív, takže spotřebujeme méně energie. Ale s jídlem přijímáme pořád stejně a ta nerovnováha způsobí, že najednou přibereme. Také musím zmínit, že po čtyřicítce se zhoršuje kvalita spánku, což má na tělo obrovský dopad. To vidím i v poradně, že když žena spí tři čtyři hodiny denně, je to velký problém.

Pocit nasycení je záležitost hormonů, které se do těla vyplavují během spánku. Když nespíte, hormony vám to totálně rozhodí. Výsledek je, že po probuzení chcete jíst hodně kalorická jídla.

No jo, jenže když si dáte vysoce kalorické jídlo, vyplaví se vám do krve cukr, což rozkývá glykemickou křivku. Hladina cukru vylítne a zase rychle klesne, takže brzy pocítíte hlad a sáhnete opět po kalorickém jídle. A na tomhle tobogánu se vezete celý den. Možná se pokusíte přibrzdit tím, že si dáte k obědu zeleninový salát, ale ten vás nezasytí. Ve výsledku už nechcete nic jiného než sladké, protože jen to uspokojí vaši potřebu.

Většinou pozorují, že se na ně začala nenápadně lepit kila, a chtějí to řešit dřív, než se jim přibírání vymkne. Což je vlastně skvělé. Také – a to prosím nechci vůbec paušalizovat – se často ukáže, že mají psychický problém. Buď řeší rozvod, nebo mají stres v práci. Ten mívají i z toho, když zjistí, že nemohou jíst určitou potravinu. Pak se dopátráme, že se k tomu rozhodly na základě výsledků nějakých komerčních imunologických testů, ve kterých jim vyšlo, že tělo na něco reagovalo. To však automaticky nemusí signalizovat alergii. Jenže to laik netuší, a tak úplně zbytečně vyřadí z jídelníčku třeba mléčné výrobky. Což je hrozná škoda, protože jsou skvělý zdroj bílkovin a zmiňovaného vápníku.

Mrzí mě, že kolem ovoce existují takové fámy. Někdo někde napíše, že je v ovoci fruktóza čili ovocný cukr, a lidi to hned začnou strašně řešit. Přitom prospěšné látky z ovoce daleko převyšují působení fruktózy. To byste ho museli jíst denně na kila, aby to mělo negativní vliv na játra, jak se o tom někdy mluvilo. I když na druhou stranu je možná lepší, když se lidi baví o fruktóze než o politice.

Klidně. Denně dvě menší jablka nebo mandarinku a jablko, jak to vyjde. Když ovoce vynecháte, věřte tomu, že nakonec se dojíte dortem. Podle mě se lidi fakt zbytečně ochuzují o skvělé a chutné potraviny. Když pak ženě sestavím jídelníček, je překvapená, co všechno může sníst. Ale o tom to přece je – dostat do sebe dostatek jídla, které má méně energie, ale maximum kvalitních a tělu prospěšných živin.

Najdete v něm bílkoviny, protože ty jsou stavební kámen každé buňky v těle. A když někdo říká, že se jejich význam přeceňuje, nemá pravdu. Takže zařazujeme mléčné výrobky, vejce – to je téměř čistá bílkovina a má nejširší spektrum aminokyselin –, pak také maso, luštěniny a obiloviny. U těch pozor na to, že ne každý zdroj má esenciální aminokyseliny, které potřebujete, je proto nutné je kombinovat.

Dál jsou tady tuky. Ale nepředstavujte si horu sádla, nýbrž olej. Olivový, řepkový nebo některé další druhy. Nesmím zapomenout na tučnější mořské ryby jako zdroj omega-3 kyselin. Ty jsou kolem menopauzy hodně důležité kvůli jejich protizánětlivému efektu. Na tucích je závislá celá nervová soustava, takže přispívají i k potlačení nervozity. Potřebujeme je i na termoregulaci, k prevenci Alzheimerovy nemoci a tak dále.

Zdroj potřebné energie, ale při hubnutí stačí, když tvoří 40 procent energetického příjmu. Sacharidy jsou velká skupina, cukry jsou podskupina, ale lidé tyhle dva pojmy často zaměňují. Jak už jsem říkala, cukry z ovoce neboli fruktózu v rozumném množství potřebujeme. Další cukr, který se hodně řeší, je laktóza, tedy mléčný cukr. Ten většině z nás nevadí. Ovšem cukry, které jsou do potravin přidané, organismus mít nemusí. Tělo si dokáže zdroj energie vytvořit samo z komplexních sacharidů. Takže by pro začátek stačilo omezit slazené nápoje. Lidé si pořád neuvědomují, kolik cukrů v nich zkonzumují.

Neříkám, že si nemůžete dát koláč nebo buchtu. Ale přidejte k tomu bílkovinu, aby tělo získalo to, co potřebuje. Sladké se dá ozdobit tvarohem nebo jogurtem, zapíjet latté, jde o to, abyste si nastavili udržitelný stravovací režim. To znamená takový, s jakým jste schopni se ztotožnit vlastně napořád. Jakmile si řeknete, že teď se kousnu, ale těším se, až si dám zase do nosu, tak to není cesta. Je potřeba hledat rovnováhu mezi tím, co je vám blízké a příjemné, a potřebami vašeho těla.

Na tom, kdy jíte, záleží méně, než si leckdo myslí. Pokud v době, kdy můžete jíst, zvládnete zkonzumovat všechno jídlo v optimálním složení, které potřebujete, tak vám gratuluji a půst je v pořádku. Ale mám své pochybnosti, je-li to vůbec možné. Obávám se, že i půst je řešení na krátkou dobu a pak zase sklouznete k hladovění. Po něm přijde přejídání a jste zpátky u standardní diety, kterou dlouho nevydržíte.

Nechci nic zatracovat, i malá změna má smysl. Někdy je dokonce lepší začít postupnými kroky, třeba vynechat ty sladké nápoje. Pak zařadit víc zeleniny, víc bílkovin.

Děkuji za tuhle úvahu, protože na ní něco je. Asi je fajn mít nějaký základ, ale co bych doporučila nejvíc, je nastudovat si teorii glykemické křivky. Ta vám řekne, proč máte jíst několikrát denně, proč pořád zdůrazňuji bílkoviny, proč se dostáváte do fáze, kdy se úplně třesete na sladké jídlo. Myslím, že kdyby se tahle teorie někde veřejně vyvěsila, leckomu by to pomohlo. Třeba i v tom, že pochopíte, proč mají obézní cukrovku 2. typu, jakým mechanismem se zakládá na aterosklerózu a podobně.

Nemyslím si, že hubnutí je otázka vůle. Můžete mít slabou vůli, ale silnou motivaci, a když vás podpoří okolí a zpočátku třeba pomůže někdo, kdo vás správně nasměruje, můžete uspět. Lidé nemají nadváhu proto, že mají slabou vůli. Ale žijeme v blahobytu a nemáme ten „mus“ se hýbat. Velkou roli hraje i psychika, jak jsem už naznačila.

Začínala jsem v sušenkách, jak říkám. Po škole jsem nastoupila do Opavie, dostala jsem se do senzorické laboratoře, kde pracovali lidé vyškolení k ochutnávání oplatek a sušenek. To mě dostalo, pochopila jsem, jak fascinující obor jsou potraviny. A protože mě bavily vždycky, začala jsem se sebevzdělávat. Když jsem přešla do Danone, měla jsem v portfoliu produkty pro nejmenší děti až po speciální výživu pro nemocné a staré lidi. Na vzdělávací akce jsme využívali odborníky ze Společnosti pro výživu. Já sama jsem chodila na přednášky a „zaplétala“ se do tématu čím dál víc.

Korporátní život v kombinaci s mateřstvím jsem přežila s pomocí babiček hlídaček. Když děti povyrostly, pocítila jsem potřebu něco změnit. Přišla čtyřicítka, měla jsem nemocnou maminku, chtěla jsem se o ni starat. Možná právě ona mě k té změně inspirovala. Bojovala s nemocemi i s kily a já jí chtěla pomoci alespoň kvalitní stravou. Absolvovala jsem tříleté studium v oboru nutriční terapeut, které jsem ukončila sepsáním absolventské práce na téma Výživa a zdravý životní styl žen v menopauze.

Jak se to vezme. Pořád vařím jídla jako dřív a pořád jsem mlsná. Ale dbám na to, abychom měli hodně zeleniny, a když peču, obohacuji to bílkovinou. Už nepřemýšlím nad jídlem pouze tak, aby mi chutnalo a nasytilo mě, ale taky s ohledem na zdraví moje i rodiny. Takže ano, leccos se změnilo. Že bych si dřív umíchala tvaroh s pomerančem, tak to jsem nedělala. A přitom je to skvělé.