Článek
Diagnózu rakoviny slinivky břišní si v Česku vyslechne každý rok víc než dva a půl tisíce lidí. A skoro 2 300 pacientů na ni zemře. Ve výskytu této nemoci je navíc Česko čtvrté nejhorší v Evropské unii, předstihlo nás jen Slovensko, Maďarsko a Estonsko.
Kolik pacientů přežije ve zdraví pět let po operaci, záleží na tom, v jakém stadiu se podařilo jejich nádor diagnostikovat. „Když přijde člověk včas s malým nádorem, má poloviční šanci na přežití. I když se to týká jen malé části nemocných, je to obrovský pokrok v léčbě. Když diagnostikujeme nádor v pozdním stadiu, přežije jen necelá desetina pacientů. Když jsem ale začínal, byla to nula,“ vysvětluje onkochirurg Martin Oliverius z Chirurgické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze.
Paní Soňa, dvaasedmdesátiletá důchodkyně ze Strakonic, se na operaci profesora Oliveriuse dostala do měsíce od diagnózy. Dnes působí jako vitální žena, která plánuje další cesty do Itálie a stará se o zahradu i pejska. Před pěti lety pro ni bylo klíčové rozhodnutí, že si nechce nemoc „pustit do hlavy“. „Rozhodla jsem se, že tomu nebudu říkat nádor,“ vzpomíná.
První potíže se objevily před pěti lety během dovolené v Praze. Nafouklé břicho, pocit hladu a tlak po jídle. Zpočátku lékaři mluvili o zánětu slinivky, potíže se ale vracely a vyšetření nakonec odhalilo ložisko, které se zvětšovalo. Druhý odběr vzorku potvrdil zhoubný nádor slinivky. „Pan doktor mi řekl, že mě urychleně odešle do Prahy k profesoru Oliveriusovi, aby se operovalo co nejdřív. Ta rychlost mi dodala naději,“ popisuje.
V prosinci 2020 podstoupila v pražské nemocnici rozsáhlou operaci, při které jí lékaři odstranili část slinivky, žlučník, dvanácterník i část tenkého střeva. Následné týdny byly pro pacientku velmi náročné - pobyt na JIP, velká jizva po operaci, učení se znovu jíst a komplikace s trávením.